31.05.2025
11
393 (15)
0
  
  
  
  
  
  
Ve tmě
slévám každé neodbytné ticho
  


nenadálá křehkost
vyvěrá pod tvou kůží
  


odlitky modliteb
ztěžka zasychají na ústech noci
  
  
  
  
  
  
  
 05.06.2025 17:07
koiška: Yana: Mlčeti Zlato: Leslie: Psavec: Homér: none: Hanulka: Miňko: Děkuju za vaši stopu...čtení, připomínky, vhledy...
 04.06.2025 00:28
Zaujala...
 03.06.2025 05:21
 Hanulka
ukrytá v máku : to je krásně melancholické a hluboké. Tvé verše nesou tíhu ticha i křehkost okamžiku, Díky, moc hezké.
 02.06.2025 21:29
Omluva, seklo se mi připojení... :o)
 02.06.2025 21:28
Já si ji četla, teď opakovaně. Někdy to tak dělám. A pořád mi vadí
ztěžka zasychají

odlitky modliteb
na ústech noci

To by bylo dokonalé. Pro mne. :o)
 02.06.2025 19:30
Co tím chtěl básník říct? To je vlastně úplně jedno, když se to dobře čte. Pod pár slovy si každý představí to svý.
 02.06.2025 18:53
Poetická.
 02.06.2025 14:37
Křehká krása…
 02.06.2025 11:39
Krásná, odlitá do půvabné formy asociací...
 02.06.2025 08:36
Neskutečně povedená, tak málo slov, taková tichá křehkost
 01.06.2025 23:11
Wau, líbí...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.