Na to, jak je mini, je dost dobrá. Výstižná.

Nejprve jsem si ji přečetla, to mě velmi zaujala obsahem, zpracování se mi sice líbilo, ale až tak moc nevynikalo. Teprve až když jsem si ji poslechla, každé slůvko zapadlo na své místo... je krásná. A ten klavír! Úchvatný. Zase to lehce zavonělo Nohavicou, možná je to tou personifikací Naděje, takové motivy s ním mám spojené. Pravda a Lež třeba. Ale to není vůbec na škodu, naopak. Je mi to moc blízké, taková píseň. Taky občas nalézám jiskry v hromadách popela, jen je smutné, když někdy ty jiskry před mýma očima zhasínají. Ale máš pravdu... ještě pořád je Naděje! Děkuji za něco tak mile dojemného, pohladilo mě to na duši.

Jiří Turner: Děkuju!

Severak: Nechám to zatím uležet a uvidím, jak na mě bude působit s odstupem. ;-) Takže zatím určitě nechávám.

puero: Určitě má, mně tam ale přišel zrovna ten fénix. Nemyslím ale, že by byl až tak zprofanovaný. A v dnešní době je klišé snad už vše. Jiným vyjádřením, které mě napadalo, bych zase opakovala sebe. Nějak mi dneska klišé nevadí, ale chápu, že tobě může. Díky za názor.

Orionka: Zamila: Díky za pěkné komntáře, jsem ráda, že se líbí. Přidala jsem nahrávku, ale nejsem si úplně jistá, jestli ji mám nechat.

Nádherná. Mě naopak "z dřeva mlčeného" nadchlo snad nejvíc. Naopak takovýhle novotvar je to, co báseň pozvedne o trochu výš, dá jí nový rozměr. A čtenáře pohladí a vryje se mu pod kůži, protože tvá vyjádření jsou neotřelá, hledáš (a nacházíš) nové způsoby, jak vyjádřit něco, co jiným vyjádřit nejde. To mě baví. To dělá tvou poezii jedinečnou.

Skvělá, meditační! Bavila mě, povznesla mě a ten přednes je lahodnou třešničkou na ještě lahodnějším dortu.

Ha! A já ji přečetla už dvakrát. A to je co říct, na tak dlouhou báseň. Je to trochu jako úryvek z deníku ve verších, tím víc mě to oslovuje. Má to vtip a milou nadsázku, ale zároveň to nic nepřehání, je znát, že se za tím skrývá vážnější téma, které je moc příjemně odlehčeno, tak akorát. Navíc je to originální! Prostě pěkný počtení, alespoň tedy pro mě.

Krásná... Všimla jsem si toho i u jiných básní, máš zvláštní styl, takový prozaický, chvílema jsem si skoro nebyla jistá, jestli vlastně čtu báseň, ale líbilo se mi to a poetika je v tom určitě. Někdy mě takováhle poezie baví víc než jakákoli jiná a dneska jsi mi sedla do noty.

Taky znám místa, kde jsou hvězdy stejné, jako je viděli předkové. A také znám spoustu lidí, kteří taková místa vyhledávají. A to jsem rodilá pražačka, takže přesně chápu, o čem píšeš. Já na nebe koukám vždycky, i na městské s vybledlými hvězdami... o to víc si pak užívám, když jsem někde, kde zaří naplno.

Ta druhá půlka na mě taky působí trochu kostrbatě, a to jsem ji četla tolikrát (i nepřihlášená), snažila jsem se vymyslet, jak to číst, aby mi zněla melodicky, ale pořád to tam nějak drhne. Je to škoda, protože první čtyřverší je skutečně krásné a úžasně plyne a myšlenka mě také oslovuje. Myslím, že by stálo za to si s tím ještě pohrát, můžeš přeci zanechat stejnou myšlenku a jen trochu změnit formulaci... ale je to samozřejmě na tobě. :-) Napadlo mě třeba toto, taky to není dokonalé, ale spíš tak pro ukázku, jak jsem to myslela, pro inspiraci:

ladnost v tom nebyla
a přece tančila

a to mne konejší

že její duch
je než tělo silnější

slnečnica: DDD: ŽblaBuňka: Moc vám děkuju!

Orionka: vanovaso: Máte obě pravdu, děkuji za pěkné komentáře.

Yana: Poznalas správně, je vidět, že to sama znáš... No vidíš, my si to snad neřekly ani teď, ale je to tak nějak jasné (ne samozřejmé) z toho, jak se k sobě teď chováme (mluvíme) a máme k sobě zkrátka blíž. Děkuju!

Severak: Budu se tvářit tajemně :D

Ještě jedna věc - vím, že "z sousedů" tam máš kvůli rytmu, ale rve mi to uši... Nebylo by lepší "Nikdo ze sousedů"? To "a" tam přece být nemusí, ne?

To je docela dobrý. S nahrávkou mi to zní líp, než když jsem si to četla sama. Oprav si v předposlední sloce "však" na "tak", zní to líp, máš to i v nahrávce. A ve druhý zase slovosled.

Za co?

Moje milá tvrdí,
že jí česnek smrdí.
Já jí říkám "nene"
a ona mě žene.

Pak si ho dá jakbysmet,
no, není to žádný med.

A co teprv do peřiny
až budeme pouštět plyny...

Všichni tu píšou, jak je tvá báseň krásná... a ona skutečně je. Ale už dlouho jsem nečetla nic, co by mě zasáhlo takovým způsobem, a to nejsem zrovna typ člověka, co by si nechal hrát na city. Tvoje bolest je tam ale tak mistrně schovaná, že mám pocit, jakoby většinu čtenářů snad i minula. Čím nenápadněji je tam ale zobrazena, tím hlubší, upřímnější a opravdovější mi připadá. Na první přečtení mi úplně nečekaně vytryskly slzy a projela mnou neskutečná vlna emocí. Nepolevilo to ani na páté přečtení. Je to jedna z těch, co bolet nepřestane, ani po letech... Napsal jsi to úžasně, ale nevím, jestli se k ní budu vracet... Obdivuji tě, že ty jsi to dokázal.