 01.12.2014 25 1271(23) 0 |
Obrázky utrpení lidí..
Každý den..
Skoro se mi chce hlavou mlátit o zeď. Každý den to vidím ve zprávách, v novinách.. Cítím se jako nevděčná děvka. Jak si mohu stěžovat na něco, co je skutečně a doslova menší, než to, na co se dívám právě teď?!
Ne, nemohu se starat o to, co se stalo tam a tam .. a nemohu se nestarat o to, co se děje v mojí hlavě..
Je to asi jako sledovat velmi násilný film s pevně svázanýma rukama i nohama.. ani oči nemohu zavřít. To zlo, co se děje všude kolem je skutečné, ať už zasahuje příroda anebo si ubližujeme sami navzájem, prostě to je.
Co všechno se v té chvíli děje v mojí hlavě. Jak moc bych si přála jen tak lehce jí potřást.. a všechno zlé půjde pryč. Není to reálné a mně je špatně.
Opravdu se snažím být vděčná, snažím se plakat až nad rozlitým mlékem a ne pro malé věci.. Ale co to je "malá věc"?? Co je malé?? Jaká věc se dá považovat za malou?? Nikdo by neměl říkat "maličkost" nebo "snadné řešení", je to hrubé.
Když už jsem tady, snažím se přežít.. Aspoň se snažím..
Každý den..
Skoro se mi chce hlavou mlátit o zeď. Každý den to vidím ve zprávách, v novinách.. Cítím se jako nevděčná děvka. Jak si mohu stěžovat na něco, co je skutečně a doslova menší, než to, na co se dívám právě teď?!
Ne, nemohu se starat o to, co se stalo tam a tam .. a nemohu se nestarat o to, co se děje v mojí hlavě..
Je to asi jako sledovat velmi násilný film s pevně svázanýma rukama i nohama.. ani oči nemohu zavřít. To zlo, co se děje všude kolem je skutečné, ať už zasahuje příroda anebo si ubližujeme sami navzájem, prostě to je.
Co všechno se v té chvíli děje v mojí hlavě. Jak moc bych si přála jen tak lehce jí potřást.. a všechno zlé půjde pryč. Není to reálné a mně je špatně.
Opravdu se snažím být vděčná, snažím se plakat až nad rozlitým mlékem a ne pro malé věci.. Ale co to je "malá věc"?? Co je malé?? Jaká věc se dá považovat za malou?? Nikdo by neměl říkat "maličkost" nebo "snadné řešení", je to hrubé.
Když už jsem tady, snažím se přežít.. Aspoň se snažím..
Ze sbírky: Všehomíra *
22.12.2014 - 17:08Souhlasím s Mátou, zvlášť v tom, že hrůzy, které se dějí kdesi daleko, nás odvádějí od řešení našich vlastních problémů. Připadá mi, jako by spousta lidí před svými problémy utíkala a nahrazovala si je právě buď hrůzami ze zpráv, nebo dokonce fiktivními hrůzami z katastrofických filmů.
10.12.2014 - 12:59Ailin: víš ailin, jak se píše v jedné knížce, jsou dva druhy soucitu.. jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastní jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím, soucit, který vůbec není soucítěním, nýbrž jen instinktivním odvrácením cizího utrpení od vlastní duše
a ten druhý, který jediný má smysl — ten nesentimentální, avšak tvořivý soucit, který ví, co chce, a je odhodlán trpělivě a s účastenstvím vydržet až do konce svých sil a ještě za něj.. / a přesně takový soucit já beru v potaz.. tím prvním pohrdám..
děkuji ti za zamyšlení..
a ten druhý, který jediný má smysl — ten nesentimentální, avšak tvořivý soucit, který ví, co chce, a je odhodlán trpělivě a s účastenstvím vydržet až do konce svých sil a ještě za něj.. / a přesně takový soucit já beru v potaz.. tím prvním pohrdám..
děkuji ti za zamyšlení..
09.12.2014 - 20:28Taky už mě štve ten nekonečný tok zla prostřednictvím sdělovacích prostředků a vůbec kolem. Věděl bych co s tím, ale to bych byl pak horší jich.
09.12.2014 - 09:55Krásná a hluboká úvaha... a krásné a hluboké komentáře. Jsem ráda, že můžu být tady mezi vámi všemi. Myslím, že všichni hledáme ten střed, jak píše Máta... Pro mě ten střed má jméno SOUCIT. Pořád ho hledám... Není to ani být lhostejný a zavírat oči, ani se utrápit. Hodně mi pomáhá snažit se být tady a teď - a neodbíhat dopředu ani dozadu. Pak se ty "malé věci" stávají velkými a velké malými - lépe řečeno, vidím, že věci nejsou ani malé ani velké. Všechno se vším souvisí a vše je jedním...
03.12.2014 - 19:17Kde najít ten střed, mezi lhostejností a zdravým zájmem, který nás ale neničí? Kde je ta hranice? Kdybych se měla trápit vším co vidím okolo, zešílela bych. Život mi naložil dotatek vlastního trápení, trápení v mém okolí. Proč bych se měla ještě trápit něčím, co nemohu ovlivnit? Pomohu tam kde vím, že pomoci můžu. Nejsem spasitel světa... nejsem ani spasitel sama sebe.
Občas proklínám tuhle naši informacemi nabitou dobu. Hrůzy se děly vždycky a kolikrát i horší než se dějí teď, jen se o tom v širokém měřítku nevědělo. Co oči nevidí... možná je to sobecké, ale... když se budu trápit tím, co se děje na druhém konci světa, mohu přehlédnout co se mi děje u nosu. Možná je to "malý" problém... v celosvětovém měřítku, ale pro jedince je často mnohem závažnější a tam můžeme být něco platní.
Zprávy, noviny nesleduji... možná v sebeobraně. Ale příliš dobře slyším "křik" všeho okolo, to mi bohatě stačí.
Občas proklínám tuhle naši informacemi nabitou dobu. Hrůzy se děly vždycky a kolikrát i horší než se dějí teď, jen se o tom v širokém měřítku nevědělo. Co oči nevidí... možná je to sobecké, ale... když se budu trápit tím, co se děje na druhém konci světa, mohu přehlédnout co se mi děje u nosu. Možná je to "malý" problém... v celosvětovém měřítku, ale pro jedince je často mnohem závažnější a tam můžeme být něco platní.
Zprávy, noviny nesleduji... možná v sebeobraně. Ale příliš dobře slyším "křik" všeho okolo, to mi bohatě stačí.
02.12.2014 - 14:37Lenča: máš pravdu, jak řekla matka tereza.. "svět nespasíš, věnuj se tomu, co máš přímo před sebou".. a tím se snažím řídit ;) díky
02.12.2014 - 12:51Leslie: Ano, taky to tak vnímám. Učím se rozeznat hranice, pokud ještě mohu pomáhat a kdy už druhému beru příležitost něco se sám naučit, dokázat, překonat... Kolikrát stačí druhého ´jen´ vyslechnout, dodat mu důvěru v sebe samotného, prostě pošťouchnout.
02.12.2014 - 12:45Lenča: Nemůžu než s tebou souhlasit! A ještě dodám, že je dobré pomoct, pokud můžeme, ale jen do určité míry a pokud o to ta osoba opravdu stojí. Zachovat svobodnou vůli. A taky jen do té míry, aby člověk nezapomněl sám na sebe... kdyby to udělal, ve výsledku by to pak nepřineslo nic dobrého.
02.12.2014 - 12:39Každý jsme tu sám za sebe. Ač to zní tvrdě, nespasíme celý svět. Zůstat empatická, ale neničit se tím. To se osobně učím. A od té doby, co ´vím´, že si své zkušenosti a zkoušky plánujeme před svým zrozením... Našla jsem tu Vyšší Spravedlnost, kterou jsem už od dětství hledala. Všechno má svůj smysl. Měnit můžeme každý sám sebe ve prospěch svůj i ostatních.
02.12.2014 - 10:38Yana: mám to podobně.. shrnula jsi to do pár slov.. a výstižně.. ať se ti daří :-)
02.12.2014 - 10:04tvá zamyšlení se mi líbí, co dodat, jsem nesmírně pokorná k tomu, že všechny hrůzy světa sleduji jen z povzdálí...
02.12.2014 - 09:50taron: jenže prkotiny.. kdo to rozsoudí, že to, co prožíváš ty, je prkotina, na rozdíl od někoho, co prožívá druhý? díky za zastavení :-)
02.12.2014 - 09:49Zamila: zavírat oči bychom jistě neměli.. ale přehnaně prožívat trápení jiných také ne.. všeho s mírou.. ;)
02.12.2014 - 09:14Krásně napsané, nemoci ani zavřít oči, ne a ne... chceme zavírat oči a nejde to, vlastně je nechceme zavírat, ale zavíráme :)
no jo no, dá se tím zjistit, že naše problémy jsou prkotiny a může být hůř, leč ty prkotiny prožíváme sebehyteričtěji :)
prostě jsme jen lidé, nic víc, nic míň:)
no jo no, dá se tím zjistit, že naše problémy jsou prkotiny a může být hůř, leč ty prkotiny prožíváme sebehyteričtěji :)
prostě jsme jen lidé, nic víc, nic míň:)
01.12.2014 - 23:37Já jsem na jednu stranu ráda, že to všechno vidím a čtu a vnímám, o to víc si vážím života a o to víc a plněji se snažím prožít každou jeho vteřinu. Ale je fakt, že to všechno na světě vypadá jak souhra náhod a docela "obyčejný" boj o přežití. Na jednu stranu to člověka ničí, na druhou stranu to zušlechťuje duši. Neměli bychom zavírat oči před něčím, co se děje druhému - ale nám to jenom kazí den ...
01.12.2014 - 23:19sushi: máš naprostou pravdu.. ;) asi je to svým způsobem takový obranný mechanismus, zabývat se v první řadě vlastními problémy, i když se někdy mohou zdát být menší..
01.12.2014 - 23:17Horší je, když nějaká "větší věc" - která by se pořád v poměru k těm, co člověk vidí v médiích dala považovat za malou - zasáhne takřka do tvého okolí. Nemůžou mě přestat trápit spory s těmi, které mám ráda, nemůžu přestat myslet na vánoční dárky a jako středoškolák ani nemůžu přestat shánět učení a vysokou školu - ačkoliv mám v hlavě alarm, že pár metrů ode mě se děje něco mnohem, mnohem horšího.
01.12.2014 - 23:14taky noviny nečtu.. a zprávy už skoro nesleduju.. na netu na mě občas něco vyskočí.. ale stejně, jak píšeš.. někdy se tomu prostě v běžném životě stejně nevyhneš..
01.12.2014 - 23:12Přesně proto ty noviny už nečtu. Zprávy sleduju jen koutkem oka a jen na internetu.
Problém je v tom, že to utrpení je vidět i tak. Stačí projít na Andělu a vidět všechny ty bezdomovce, brrrr.... Hrůza.
Problém je v tom, že to utrpení je vidět i tak. Stačí projít na Andělu a vidět všechny ty bezdomovce, brrrr.... Hrůza.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
--------------- : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : ɐɯɐɥou nɹnɥzʌ
Předchozí dílo autora : Krásný čas vánoční..
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Severka řekla o Lizzzie :Malá zářivá slunečnice, která píše duhovou poezii...která ráda tancuje v dešti...a po kapsách schovává lízátka a bublifuk...;) ;) ;)
