Nůž

Čepel z damašku, stloukaná
ohýbána, překládána a opět
skována, zformována
tak jako život sám.
Životní děj je usoukán
z tlaku, tahu, něhy, žalu
i ran osudu, jimž podlehnout
neznamená mít
z kabátu ostudu.

Rukojeť z rohu Kamzíka
co po skalnatých úbočích
bravurně uniká.
Zvíře mystické, unikátní, astrální
výšiny v životě mu nebrání.
S nebesy On zrak svůj spojí
na skalních římsách v klidu
trávu spásá, dojí.

Pouzdro z kůže pravé
velmi dobře zpracované
protkáno zručným umem,
pro dýku vhodným přístavem.

Drahý byl, snubním prstenem
jsem cenu znásobil když osadil
jím z rohu jílec praví
předmět stal se krásným, dokonalým.
Najednou byl to atribut Naší lásky
nedělejte si však vrásky.

Ta dýka nebude vztahu vrahem
spíš symbolem, jenž bude hájen.
Coby muž zastoupen je tady nůž
s ostrou hranou a kresbou dokonalou.
On štítem tvým vždy byl statečným.

Pochva mu za to ostří chrání
v ztupení břitu svým tělem brání
a když do sebe jemně vplují
bezpečně se pomilují.
Své ženě na to povídám
že vždy po ruce Jí teď nosívám.

Ona se tomu sladce směje,
že Náš symbol lásky
nosím na opasku, na zadku
takříkajíc u prdele. Neboj,
neztratím Nás miláčku.