zase podzim

Podzim mě polévá
studenou sprchou smutku
a po těle mi běhá mráz
mrazí mě každý slova
chci se vlít do oblohy dřív
než zplešatím
a nebudou vidět žádný hvězdy

vlít se do dimenze svobody
na mokrém trávníku
v opilosti povídat nonsensy
mít vůli umřít pro okamžik

chci zařídit léto na zavolání
a zamávat na něj šátkem z pavučin
babího konce
rozloučím se s věčným vlněním nálad
a přivábím si tě ke mně
nikdy neřekneme sbohem

obětuju pro podzim prameny vlasů
třpytí se v železném koši na papír
vedu nesmírně vesmírně polární život.
odpadky v hlavě se mi hromadí.
brzy budu skládka.