přidáno 16.05.2026
hodnoceno 0
čteno 7(1)
posláno 0
Kdykoliv krvácím jsi tu,
s drátěnkou nasátou citronovou šťávou a drhneš a drhneš ránu,
na kterou jsem uprostřed pracovního týdne málem zapomněla. Děláš to dychtivě a s nadšením, já přitom mám naloženo plné kolečko kamení a s každým dnem mám o jeden šutr navíc a jezdím si vesele přes ty nejhrbolatější zákruty podél okraje propasti, do které se dívám s útěchou a čekáním na okamžik, kdy tohle všechno konečně skončí, mohlo by. Jenže každý ukazuje prstem k nebi s výzvou ať bojuju a že mám pro co. A tak nezbývá nic jiného než se modlit a doufat přes tu ohromnou bolest v srdci, která každým okamžikem narůstá a dusí mě při každém nádechu. Jsem odjakživa porouchanou věcí, neúplnou, stvořenou z úlomků svých předešlých marných snah, spějící ke svému konci.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Sobota : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Zájmena

» narozeniny
targumures [17], Martin Dvořák [16], Minela [16], Eshak [15], Kakuzu [14], Lahváč [12], Filip [8]
» řekli o sobě
kmotrov řekl o Yana :
Ve své tvorbě se umí se obrátit naruby (tak, že to co je uvnitř, je vidět zvenčí) až to vyrazí dech. Je věčnou dívkou a věčnou mámou, byla taková vždy a na vždy taková zůstane.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming