Autor GertrudaPanzerfaust

Takový můj fetiš, no :-)
Ti, jenž tvrdí, že to nečiní, činí tak z největší četností...
Jen tak, pro pobavení :)
Jak na zlatokopky...
Veselá sci-fi povídka s poučným poselstvím:)
Tahle báseň je věnovaná všem ženám a dívkám, které zahynuly v koncentračním táboře Birkenau a samozřejmě také těm, které svůj život nechaly v táborech jiných.
O mém druhém vášnivém koníčku, po 2. světové válce samozřejmě :) A také o jedné z nejkrásnějších vědních disciplín, kde se už po dlouhá léta nic nezměnilo, kde je prostě všechno jasně dané přírodou a vesmírem a také o nejkrásnějším jazyku na světě, který je ve všech koutech světa úplně stejný
Sen, který kroužil jako motýl za mými víčky včera v noci...
Další část mého snového příběhu, který mě provází každou směnu a při kterém mi směna uteče mnohem rychleji.
V práci je někdy nuda, tak už týdny splétám tenhle drsně romantický příběh, při kterém šichta uteče mnohem rychleji :)
Pro jednou taková citlivější.
K téhle básni se váže příběh, u baru mě neustále oblboval jeden chlapík, pořád mlel sladké nesmysly, nestačilo mu říct asi pětkrát, že jsem zadaná a že vstupuje na zakázané území, tak jsem se vzdálila a stvořila tyhle verše a dala mu je přečíst :)