Naděje umírá poslední,
dřív umřeš ty, z přemíry doufání.
Naděje, jako mor zhoubný,
přiměla Židy uvěřit v koupání.
Naděje, paprsek lživý,
nutí tě sám sobě lhát.
Naděje, nesmysl snivý,
nechá tě při ohni spát.
dřív umřeš ty, z přemíry doufání.
Naděje, jako mor zhoubný,
přiměla Židy uvěřit v koupání.
Naděje, paprsek lživý,
nutí tě sám sobě lhát.
Naděje, nesmysl snivý,
nechá tě při ohni spát.
19.07.2014 17:31
Klasické! Když byla otevřena Pandořina skříňka, jedno snad už kým, viděli jsme, že naděje je zhoubná. Zhoubná tím, jak lživá umí být. Tato báseň mě opravdu potěšila, sám bych ji ale nepsal se smutným povzdechem. Ale kdo ví, jakou má můj náhled cenu. :)) Velice velice dobré!
17.07.2014 15:01
hm, nevím, nějak mě to donutilo k zamyšlení a hlavně k nesouhlasení, ale závisí s jakým náhledem jsi psala a v jakém rozpoložení jsi zrovna byla...smutném, smutném....
ale zamrazilo mne....
někdy se naděje opravdu zdá, jako spíše zlo, nebo dobro....pěkná báseň.
ale zamrazilo mne....
někdy se naděje opravdu zdá, jako spíše zlo, nebo dobro....pěkná báseň.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.