Jak říkal král Já První: "Můj sen je můj sen a mně se bude zdát jen to, co chci, aby se mi zdálo." A já k tomu dodávám : "V té chvíli klidné, volné, buďte dívky svolné. Vždyť každé malé dítě ví, že ze snů se děti nerodí." A to platí i pro pohlavní choroby a další to neřády ničící naše tělo.

Báseň s dvojsmyslným názvem o slastech a strastech lidského života, která ukončuje tuto sbírku. Děkuji všem, kteří přečetli nebo dokonce okomentovali některé dílo ze "Vzpomínek přítomnosti".

Neztácejte naději!!! I když se Vám zdá, že Váš život ztrácí smysl a Vaše osobnost cenu.

Mé druhé a pravděpodobně poslední letošní dílo vznikalo dlouhou dobu a obsahuje mnoho mých vnitřních pocitů.

Nestydova báseň s příznačným názvem "O studu".

Milovat to, co nás ničí, je přímá cesta k úplnému vyhoření.

Výkřiky bolesti ukryté mezi čtyřmi stěnami domu hrůzy. Kolikpak je na světě takovýchto domů....... A zdalipak někdy slunce prozáří zmrzlé to tváře v nich ukryté......

Intro do mé nové sbírky "Vzpomínky přítomnosti", kterou Vám hodlám postupně představit v celé své kráse.

Záchranné polštáře tlumí kruté rány osudu, žel často pouze v realitě snové.

Taková omluva Kamilce za Sázavafest 2011, holt nejsem nejlepší společník.

Smutný a vážný text v rychlé a zběsilé formě. Takže si držte klobouky a otevřete oči dokořán. Bude to jízda. :-)

Utéct realitě

Touha po prchavém štěstí, které na okamžik rozplyne realitu všedního bytí...

Sliby chyby, proto je lepší nikomu nikdy nic neslibovat !!! Neslíbíš, nemusíš si vyčítat, žes to nesplnil. Ale Vy stejně budete slibovat dál, stejně jako já... No přece slibem nezarmoutíš !

Po dvou letech přišla nečekaně báseň, která nepočká a touží být zveřejněna teď hned v noci. Možná i proto, že je posetá hvězdami...

Rozhýbat sochy, aby se smály.

I v horkých to letních dnech je potřeba dvakrát měřit, než něco přeříznout. Pozdě pak bycha honit... Je smutné zahubiti květinu před jejím rozkvětem...