war is over

Ne.
Nejsme stejné, tys nás využila, brečelas mi zatímco tvoje ruce sahaly už na jiné tělo, říkala jak tě to mrzí, ale usínalas v cizím objetí, v bytě z kterého jsme tři roky budovaly domov.
Nejsme stejné, nechalas vše co bylo aby odnesl čas i když jsi věděla že to chci zastavit. Že chci nás.
I přesto že jsi mě nechtěla, jsi mě ale nedokázala nechat plně odejít.
Koukala jsi mi do očí a lhala, lhala jsi že tě to bolí, tvrdila jsi že si procházíme tím stejným a že ti každý den chybím.

Nejsme ale ve stejné situaci.

Stojím v novém bytě, v bytě kde jsem si vším prošla sama, brečela jsem, křičela a prosila ať to skončí, zatímco ty jsi tančila v nočních ulicích po jejím boku. Psala jsem ti tuny zpráv, co jsem nikdy neposlala, tuny proseb ať mi přijdeš pomoc, protože i když ta bolest byla tvojí vinnou, chtěla jsem jen tebe.
Nejsme stejné, protože zatímco já si rány zahojila sama, ty máš své zahnané jiným člověkem a obě víme jak to končí.
Nejsme stejné, protože já našla lásku v sobě a díky tomu našla lásku k další osobě.
K osobě, pro kterou budu zase o kus lepší, a ty?
Jak dlouho zvládneš být tou lepší než tě vše dožene?

-furt mám v sobě tolik lásky které jsem schopná, ale ty si ji nezasloužíš-