|
Sliby chyby, proto je lepší nikomu nikdy nic neslibovat !!! Neslíbíš, nemusíš si vyčítat, žes to nesplnil. Ale Vy stejně budete slibovat dál, stejně jako já... No přece slibem nezarmoutíš !
 19.11.2010 3 1501(11) 0 |
Stále zakoukaný do Modroočka,
rozpouštím se jako sněhová vločka,
když dopadne na teplou zem
a tím skončí její putování sem
na tuhle planetu,
co dělá neplechu,
tedy spíš lidi v ní
nejsou moc upřímní.
Furt něco slibujou
a přitom chybujou,
zejtra bude lepší den,
je často pouhý sen.
Slíbit přece nebolí,
tvý černý svědomí.
Jsem na tom podobně,
chovám se nevhodně.
Však chci tu stále žít,
o lepších zítřcích snít,
o světě bez válek
a školách bez známek.
Však lidé jsou bezvděčný,
maj úsměvy falešný,
před tebou mažou med,
za tebou plivou jed,
chtěj si jen užívat,
chudáky nevnímat.
Naslibujou hory doly,
u sklenice silný coly,
vždyť slibem přece nezarmoutíš,
tak proč se slibotechno rmoutíš ?
rozpouštím se jako sněhová vločka,
když dopadne na teplou zem
a tím skončí její putování sem
na tuhle planetu,
co dělá neplechu,
tedy spíš lidi v ní
nejsou moc upřímní.
Furt něco slibujou
a přitom chybujou,
zejtra bude lepší den,
je často pouhý sen.
Slíbit přece nebolí,
tvý černý svědomí.
Jsem na tom podobně,
chovám se nevhodně.
Však chci tu stále žít,
o lepších zítřcích snít,
o světě bez válek
a školách bez známek.
Však lidé jsou bezvděčný,
maj úsměvy falešný,
před tebou mažou med,
za tebou plivou jed,
chtěj si jen užívat,
chudáky nevnímat.
Naslibujou hory doly,
u sklenice silný coly,
vždyť slibem přece nezarmoutíš,
tak proč se slibotechno rmoutíš ?
19.11.2010 - 12:57Svou veršovou primitivností to ve mě budí zdání, že jde o pásmo. Verše navazují asociativně až do 12. verše. Dále už je ale asociace opuštěna. Následuje vcelku pevný rytmický mustr, který je jakž takž dodržován.
Pásmo to tedy není. Možná proud myšlenek, jakýsi jejich veršový zápis.
Za sebe bych udělal to, že bych škrtl polovinu básně a vyjádřil své původní myšlenky znovu, když už jsem si je v této básni uspořádal.
Nebo bych si ji aspoň jednou prošel a zamyslel se nad všemi prvoplánovými rýmy, co jsem tam použil.
Jsem rád, že nejsem autor této básně. Čekalo by mě moc práce...
Co se týče přínosu básně: Neříkáš nic nového a neznámého, ba ani zajímavého. Neříkáš to ani nově, jinak či zajímavě.
Pásmo to tedy není. Možná proud myšlenek, jakýsi jejich veršový zápis.
Za sebe bych udělal to, že bych škrtl polovinu básně a vyjádřil své původní myšlenky znovu, když už jsem si je v této básni uspořádal.
Nebo bych si ji aspoň jednou prošel a zamyslel se nad všemi prvoplánovými rýmy, co jsem tam použil.
Jsem rád, že nejsem autor této básně. Čekalo by mě moc práce...
Co se týče přínosu básně: Neříkáš nic nového a neznámého, ba ani zajímavého. Neříkáš to ani nově, jinak či zajímavě.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Slibem nezarmoutíš : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Krásné sny a smutná realita
Předchozí dílo autora : Dnešní svět
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Scarlett RedRum [17], Dack Janiels [17], Lasak [14], dominik123 [11], Lour [10]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
