Když chlap ztrácí cenu

Vstávání bolavé,
po ránu na šichtu,
do žaludku šlichtu,
tělo je stonavé.
Cesta do práce,
trpká a studená,
mysl je znuděná,
srdci je do pláče.
A dívky hezké
toulaj se ulicí,
ty nemáš udici,
což bývá teskné.
Tak koulíš vočima,
ona tě nevnímá.
Jen uhne pohledem,
pod tvojim dohledem.
A není jediná,
blondýna, bruneta,
Žaneta, Aneta,
dávno né nevinná.
Však jedna jak druhá
je odtažitá.
A mozek dumá,
chvíle složitá.
V hospodě či baru
trávíš odpoledne
a chvíle zmaru
brzy tě oblehne.
Koukáš kolem sebe,
v dálce frajeři,
draví ještěři,
maj srandu z tebe.
Všechny dny stejné,
tobě se zdají,
nic ti nedají,
což už je zřejmé.
Tak marně doufáš
ve své lepší časy
a rveš si vlasy,
jak z toho zoufáš.
Snad vzíváš i Boha,
aby tě spasil,
tvé chmury stasil
a vzaly roha.
Jsi zbloudilá duše
uprostřed davu,
další rána z kuše,
zas na tvou hlavu.