Pomněnková

Jsme dva lháři
stejně staří
ukrytí v brnění těl.
Na oltáři
šperky září,
zlatý slavík píseň pěl.
Rozdílné vnímání světa
naše těla
neznají.
Hříchem zavání ta věta:
Sejdeme se
potají.

Nejsi volná,
což však pro mě
není žádná překážka.
Jen buď svolná,
ve Tvém domě
budu lásky náhražka.

Až můj květe rozmilý
vášni brány otevřeš,
problémy rozptýlíš,
své štěstí pevně sevřeš
do moci.

Okamžik prchavý
navždy zaznamenán.
Zážitek vrtkavý
lehce poznamenán
bezmocí.

Svět mění
skutky lidí
i nás dvou.
Setmění
smutky vidí
najednou.

Po nocích
na louce tančí
Pomněnka.
Tonoucím
srdcím nestačí
domněnka.

Vyhnáni z ráje
běžíme přímo
do pekla.
Vyznání máje
kyselé víno
obtéká.

Až můj květe rozmilý
vášni brány otevřeš,
problémy rozptýlíš,
své štěstí pevně sevřeš
do moci.

Okamžik prchavý
navždy zaznamenán.
Zážitek vrtkavý
lehce poznamenán
bezmocí.

Těla nás klamou,
duše se vzpírá
zmatení.
Zněla náladou
píseň, jenž skrývá
znamení.

Pod rouškou viny
ústa šetří
polibky.
Pohnuté činy,
při bezvětří
vlají rty.