|
Výkřiky bolesti ukryté mezi čtyřmi stěnami domu hrůzy. Kolikpak je na světě takovýchto domů....... A zdalipak někdy slunce prozáří zmrzlé to tváře v nich ukryté......
 26.07.2013 4 1177(6) 0 |
Rány do duše brány marně klepou.
Barevné škály nad paletou
zúženy na rudou a modrou
nepopřejí noc dobrou
nedopřejí a do peřejí
zmítají tělo bezmocí,
potají těžkou nemocí.
Bez polibků svírá
úzkosti vláda
něžnost dnům upírá,
marnosti vkládá.
Do stěn utrpení zaryté,
smývá rozednění pobité.
Kdysi smích, vize, sny...
Teď holka neusni
dřív, nežli on,
Tvůj šampion.
Démon se obléká do těla člověka.
Pak končetiny provádí činy.
Něžná tvář otéká,
tmy se zář poleká
a odlétá.
Jen polštář krví nasátý
otírá sněhobílou tvář.
A věrný ďábel hlásá Ti,
žes přišla o svou svatozář.
Prý, že milování
je věc citu.
Něco pro zasmání
tomu bytu.
Jehož vládce si vzal
mladé tělo.
Aniž by kdy poznal,
co by chtělo.
Nad prostou láskou zvítězil sprostý chtíč.
Uzamknul dívčí srdce a sežral klíč.
Kdysi smích, vize, sny...
Teď holka neusni
dřív, nežli on,
Tvůj šampion.
Démon se obléká do těla člověka.
Pak končetiny provádí činy.
Něžná tvář otéká,
tmy se zář poleká
a odlétá.
Bolest zahalí šat
z líčidel.
To teď zahálí kat-
- ničitel.
Nepřijde žádný princ z okolí.
Zlého draka nikdo neskolí.
Prý co bolí, to přebolí.
To se jenom zpívá- nikoliv.
Barevné škály nad paletou
zúženy na rudou a modrou
nepopřejí noc dobrou
nedopřejí a do peřejí
zmítají tělo bezmocí,
potají těžkou nemocí.
Bez polibků svírá
úzkosti vláda
něžnost dnům upírá,
marnosti vkládá.
Do stěn utrpení zaryté,
smývá rozednění pobité.
Kdysi smích, vize, sny...
Teď holka neusni
dřív, nežli on,
Tvůj šampion.
Démon se obléká do těla člověka.
Pak končetiny provádí činy.
Něžná tvář otéká,
tmy se zář poleká
a odlétá.
Jen polštář krví nasátý
otírá sněhobílou tvář.
A věrný ďábel hlásá Ti,
žes přišla o svou svatozář.
Prý, že milování
je věc citu.
Něco pro zasmání
tomu bytu.
Jehož vládce si vzal
mladé tělo.
Aniž by kdy poznal,
co by chtělo.
Nad prostou láskou zvítězil sprostý chtíč.
Uzamknul dívčí srdce a sežral klíč.
Kdysi smích, vize, sny...
Teď holka neusni
dřív, nežli on,
Tvůj šampion.
Démon se obléká do těla člověka.
Pak končetiny provádí činy.
Něžná tvář otéká,
tmy se zář poleká
a odlétá.
Bolest zahalí šat
z líčidel.
To teď zahálí kat-
- ničitel.
Nepřijde žádný princ z okolí.
Zlého draka nikdo neskolí.
Prý co bolí, to přebolí.
To se jenom zpívá- nikoliv.
03.08.2013 - 19:19Musel jsem si to přečísti dvakrát, jak to bylo dobré. Samozřejmě obsah je škaredý ale je démonicky škaredý... Snad jednou přijde doba, kdy se zlo přesune z větší části do uměleckého světa a zmizí z toho reálného.
03.08.2013 - 18:39Tahle tvá báseň mne opravdu mile překvapila :) Přijde mi hodně povedená :))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zazděné nářky : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Restart erroru
Předchozí dílo autora : Pomněnková
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
Trochublázen řekl o Leslie :Až vznikne učebnice v příštím století, jen jedna umělkyně bude v ní jistá, že nová generace otočí list a při četbě těžko skryje stopy dojetí. Básnířka mimořádná, vesmírných kvalit, z jiného asi světa, z hlavního města, nejde to slovy popsat, vím, měl bych přestat, zkrátka je dokonalá, jak víc ji chválit? Kdysi též bagatelu napsali pro ni, se spoustou je pocitů a samá krása, za mě jen dík, že jsi tu, což není zázrak, tím vzdávat hold géniu, před ním se sklonit. Na tuhle zapomenout se prostě nesmí. Pokud to snad nevíte, říká si Leslie.
