Ailin: ať v žáru shoříme... díky

Nádherná... souzním, velmi... Ať jsme jedno.

JitkaJ: Děkuji za nahlédnutí a snad se ti bude pokračování líbit :-)

je v ní něha, přízemnost i vyrovnání s realitou života tvá báseň mne potěšila a srovnala zároveň:-) prima:-)

To je krásné vyznání :) A obejmout můžeš - třeba jen v představách, něčí duši .) I to moc pomáhá...

cítím to teplo, světlo a zář, ale stále mnou prochází ještě mráz... a tobě díky

Ten konec je nádherný, dokonalý. Zářit jako Slunce, mít boží Slunce v sobě... :)

vanovaso: Včera... včera už bylo ve vzduchu (aspoň tady u nás...). A sněženky už lezou ze země - dnes, pravda, opět zaváté sněhem. Kočička byla naše... teď už je v kočičím nebíčku.

hezký, a hezký námět , zřejmě i ze života, asi potřebujeme někoho , kdo nám pomáhá a když není musíme si ho vymyslet a ztvárnit /jen drobnost , nemělo být obejmout? /,,,

Básnička je to krásná, ale kde vidíš to jaro? snad jen za okny slunce... tvoje kočička?

Zajímavá myšlenka. Vlastně děsná! :D

ta"jemna": Díky :)

pěkný!

Guli: toť otázka...;-)

Amelie M.: Díky za blízkost, Amelie... :-)

shane: Nene, lásku přes internet jsem tím opravdu nemyslela: právě oči a duše se poznají většinou až při pohledu z očí do očí v osobním kontaktu (i když uznávám, že výjimečně se to dá nacítit i z fotografie). Fotku jsi mohl "zahlédnout" leda tak tady na Psancích - všechny fotky, co tu mám, jsou moje (a na téhle jsem dokonce i "já" :-D ).

Jsem zvědavá jak to bude pokračovat...

Amelie M.: Děkuji.

Ailin: Pravda, že ten název vznikl až po dokončení básně. A tu báseň jsem napsal jaksi improvizovaně :D

Ailin: Děkuju moc :-)