Lenča: to jsi napsala úplně přesně, o tom okolí, co tě vysává, a taky bych se potřebovala víc naučit , to co ty už umíš , kouknout se na sebe s nadhledem a dobře si poradit...

Krásná, silná báseň.

Zajímavá, líbí se mi, připadá mi silně prožitá a vyjádřená.

Báseň se mi líbí, jen to místo o střílení koní jsem pořád nechápala. Nešlo mi to k Tobě. Že to byl sen, hodně vysvětluje. Vyložit si ho můžeš nejlíp nejspíš jen ty sama. Asi to ale vyjadřovalo tu tvou zraněnost a určité podvědomé dilema, jestli je lepší s takovým zraněním žít dál nebo to tak nějak vzdát...
P.S.: Manžel je myslivec a občas musí ke zraněnému "kusu", kterému musí dát "ránu z milosti". Častokrát jsem přemýšlela, jestli bych to dokázala udělat a žít s tím...

Hezky

Děkuji:-]

Neboj nezničim tě:-]

Marnerin díky
A tadyto není zrovna vymyšlená věc.

Tak to je opravdu nádherná, hluboká, silná báseň, skvěle vyjádřená.
Ono žít pro druhé, je krásné, ušlechtilé, ale... Naučila jsem se na sebe občas podívat jaksi zvenku, jako na ty lidi kolem, co potřebují vyslechnout, poradit. A začala jsem se k sobě taky tak chovat. Podívám se na sebe jako na někoho "cizího". Vypovídám se sama sobě, objektivně si třeba i poradím. Asi to zní hodně šíleně, ale tak nějak se mi to osvědčilo a funguje mi to. Lidi mám ráda, ale jakmile začnu cítit, že na mě chtějí hodit své problémy nebo se jen nechat politovat a vysát tím ze mě energii, odmítám (občas se nezadaří, samozřejmě :) Soucítím, promluvím s nimi, zkusím poradit, ale někdy tak jasně cítím, že oni ani vlastně nechtějí vidět řešení. Jsou spokojení se svou pózou "politováníhodných".
Prostě sama sobě za to stojím...

Orionka: tohle je asi nesmrtelné téma, takový ten vnitřní souboj, tam se chytá asi téměř každý :)

máš pravdu, snažila jsem se to uspořádat, tak mě těší, že to tam vidíš.. z mého hlediska tam pointa je, ale určitě by to šlo dotáhnout i jinam.. udělalo mi radost, jak to na tebe zapůsobilo, byl to záměr, díky moc za komentář :-)

vanovaso: na některé věci zůstane člověk vždycky sám.. přeju hezkej den :)

Marnerin: a máš k tomu pádný důvod anebo je to jen takový rozmar mladičké holky? pokud nemáš důvod, nehraj si s tím a nestav se zbytečně do role "smutné".. ;) život máš před sebou, tak si ho užívej :-)

HUSTÉ:)

Orionka: Moc děkuji, jsem ráda, že se líbilo. Zdánlivě nesmyslné obrazy a oxymórony používám moc ráda, pro mě hodně vyjadřují.
A ano, máš pravdu, těch mlčení je obrovská spousta, tolik, jako je situací mezi lidmi, kdy došla slova, nebo kdy je nenacházíme. Mohou být stejně tak přínosná, krásná, jako děsivá a frustrující.

Tohoto hříchu se myslím dopouští víc lidí. Snad jenom dítě, někdo mentálně postižený nebo takový ten čistý člověk plující životem bez potřeb a závazků (velmi vzácné) je vždycky upřímně jen sám sebou. Všichni ostatní si nasazujeme masky, máme jich spoustu pro různé příležitosti, a teprve za celým tím zástupem druhých já schováváme sami sebe.
Jsem se nějak rozepsala, inspirovala jsi mě :).
Takže k básni. Pěkně jsi vyjádřila myšlenku, ty obrazy sedí. I když je to volný verš, cítím v něm určitý řád, pomáhají mu ty občasné nenásilné rýmy. Kdyby to v závěru završila nějaká pěkně zrýmovaná pointa, nemělo by to z mého pohledu chybu :). Ale chápu, že jsi chtěla vyjádřit naléhavost, ta tam je.

Orionka: děkuji za zastavení a přečtení, komentář mě potěšil :-) uvažovala jsem jestli ji na základě rad, které zde
zazněly upravím , ale mám obavy, že bych ji "pokazila" a je to, jak jsem zmínila, dílko okamžiku a tak nechávám tak jak je..

Bolavé, hezky jsi svoje pocity přenesla na čtenáře, takže se báseň povedla. Forma by šla ještě učesat, ale mně se docela líbí právě ta syrovost a opravdovost.

Krásné. Moc se mi líbí obrazy nesmyslnosti v první části, jsou originální a přesné. Ohlušující ukřičené mlčení - ano, i takové je, moc pěkně jsi to vyjádřila. Ono mlčení může být vlastně spousta, Severák psal o tom spokojeném, to je takové poklidné mlčení, ve kterém nejsou žádná slova, nebo jen kdesi na okraji si poletují jako poklidná kulisa. O jiném druhu mlčení, taky plném naléhavých slov, ale zase jiných než to tvoje, jsem kdysi napsala básničku, kterou jsi mi připomněla: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=25119-mlcky

opravdová...

Jakobych ten pocit znala... je krásná...