Orionka: Rozumím, ono ani nejde o to, že nejsem ta správná cílová skupina (asi fakt nejsem), ale o to , že jsem očekával, že ten fiktivní rozhovor ( jak se to v povídkách a v románech občas dělá) má ten účel, že navodí situaci, ve které pak vygraduje ta pointa. Třeba, teď mě napadla taková blbost: končí to co jsi napsala - střih - zmíněná slečna se vrací večer z kina a zmíněný "galantní násilník" na ní čeká ve vchodě se strunou od kontrabasu za zády...

shane: Díky za návštěvu :-) Jsem ráda, žes zavítal!

Mayfair: Tak po 21. kapitole jsem se konečně dostal na začátek. Vypadá to hezky. Vrhám se na další...:-)

Amelie M.:
Pokud by to nebyla zrovna ženská a nejednalo se o ryze mužskou práci, proč ne? I když zažil jsem i kibicování mistra, který rychle vycouval, když to měl předvést v praxi...:-)

Amelie M.:
No, reagoval jsem na Tvou odpověď na puerúv komentík a na to, že jsem se asi trochu lišil od toho, co máš Ty a holky doma. Že když je důvod, chlap se překonává a snaží se mít pořádek jak na vojně. :-)

Nebudeme rozebírat naše životy tady ty komentáře hodime za hlavu

atmosféra básně dokáže vtáhnout.. a to se mi líbí..

povětšinou nemám k tvým básním, co dodat.. jsou mi blízké a tak nemusím.. krásné..

úplně to sedí k tvému věku.. hezké, jednou na to budeš vzpomínat.. a jak píše lenča.. pro jedno kvítí, slunce nesvítí.. :-)

Ailin: já to mám tak střídavě.. povětšinou lidi moc nemusím :))

shane: když do tebe někdo šťourá, stačí mu předat pracovní nástroje, at se předvede :)

Lenča: moje dobrá kamarádka se asi před rokem přihlásila do reality show o vaření.. pravdou je, že z toho vyšla jako totální kráva.. a přitom je to fajn holka :) není to přirozené..

Lenča: to mě jen těší, že se ti líbila.. to víš, takovou pointu už asi nikdy nevymyslím, toto je vrchol mého umění! :))) dík za zastavení :-)

shane: nechápu o čem mluvíš..

Lenča: někdy, někdy!!! :)))

Ailin:
Skoro to připomíná Lásku přes internet...:-)
Jinak, ten obrázek jsem už někde asi zahlédl. Nebo mi to něco připomíná jen kvůli tomu stínu?
Krásná slova! Je zajímavé, kolik takových spřízněných dušiček člověk potká, třeba jen v písmenkách a i když je možná nikdy nepozná, nebo mu zase zmizí v písmenkovém moři, hezká vzpomínka zůstává a zanechá tam uvnitř něco nepopsatelně krásného...:-)))

Taky jsem si napsal "svou" Sněhovou královnu. Je vidět, že je to věčné téma. Jinak ten konec je přesnej.

Amelie M.:
Telku nemám a když už něco dělám, tak raději s minimem kibiců. Líp se mi přemejšlí a jsem trpělivější, když mi něco hned nejde. Ono i střílet verše od boku je snadné tady, ale v reálu bych možná zapomněl i jak se jmenuju. Takže v reality show bych asi bejt nechtěl...:-)
No, dříví bych Ti pořezal i nasekal, králíci by taky nechcípli hlady ani nenafoukli, s kosou jsem to zkoušel jako kluk, no možná bych chvilku byl jak kníže Bruncvík s tím svým kouzelným mečem, tedy nepřátelům hlavy dolů, ale když by do mne nikdo nevandroval, i to by se snad zvládlo...:-)

korálek: Díky - jsem ráda, že Tě oslovila :)

Lenča: To velmi dobře znám... je to nesnesitelná bolest. A jediná spása je právě ve vědomí toho, že je to jen na chvíli a jen naoko.