někdy ...
přidáno 06.02.2015
hodnoceno 10
čteno 500(16)
posláno 0
V půlnočním tichu
mlčíme slova
co zadrhla se v krku

doteky kreslíš ornamenty
na papyru bělostné kůže
vždycky byla bílá
luštím to nevyřčené poselství
jsem jako rozepsaná kniha


A čtyřruké piáno hraje dál skladbu
za zavřenými dveřmi kdesi na chodbě
hledajíce duši
ztracenou docela

Na stole v láhvi od sektu svítí bílé růže
přestože uvadají
cítím průsvitnou vůni
ach ta čistota


O patro výš pobíhá stádo koní
půjčím si kulomet
co vykukuje za skříní
jedinou co tu máš
a půjdu zazvonit u dveří
ale ty mě zastavuješ
děti se přece nestřílí

děti ne
ale koně se střílejí


Najednou upadl dům do ticha
tak šíleného
že slyšíme jen vlastní dech
žiješ?
vlastně ani dech neslyšíme
tak jsme vyčerpaní z milování
skoro jsme umřeli
v objetí
svých těl
obětí
svých vášní

Nahoře přeběhla kobylka
už skoro spím
je to jen zdání

ikonka sbírka Ze sbírky: Šachy v nás
přidáno 13.02.2015 - 14:15
Yana: l prečti si komentáře,vše tam vysvětluji ,není to o konich,díky za zastavení...
přidáno 13.02.2015 - 14:06
hm, je to takové jak to napsat jakobys to psala v opojení, v horečce, nebo ze sna, tím nemyslím špatné, vůbec ne, jen já milovnice koňů to nemůžu překousnout
přidáno 09.02.2015 - 19:19
janička: děkuji za zastavení a milý komentář...
přidáno 09.02.2015 - 10:59
krásná báseň, plná lásky a citu
přidáno 07.02.2015 - 13:33
Amelie M.: díky za zastavení... jj, úplně ji chápu jen já, ale o to přece v poezii jde, píšeme něco co prožíváme my a druzí se na nás jen koukají, chápou nebo nechápou a nejlépe pokud si tam najdou i to své...
přidáno 07.02.2015 - 13:07
vanovaso: já už tady tu báseň viděla.. je pravdou, že ne zcela ji chápu, ale obrazy, které jsi v ní vykreslila, mi sedí.. něčím mě oslovují.. asi jsem se přece jen dozvěděla více, z tvých následných komentářů.. no.. a já si myslím, že ti, co odcházejí, to cítí, že jsme u nich.. i když to mnohdy už nemohou dát najevo.. ;)
přidáno 07.02.2015 - 12:36
Lenča: kdysi nám umírala fenka pod rukama, dostala uspávácí injekci, aby netrpěla, myslela jsem do té doby, že nikdy nic takového nedám, ale i když to bolí, ona odcházela klidná a už bez bolestí... a s náma... a pak jsem něco podobného zažila s nejbližším člověkem, i když nevím,jestli on to ještě vnímal... ale my jsme s ním byli... to bylo ale trochu něco jiného, vlastně jsem chtěla říct , že někdy i rána z milosti může mít smysl... i když to vyzní hrozně, děkuji za zastavení a za přátelství...
přidáno 07.02.2015 - 10:49
Báseň se mi líbí, jen to místo o střílení koní jsem pořád nechápala. Nešlo mi to k Tobě. Že to byl sen, hodně vysvětluje. Vyložit si ho můžeš nejlíp nejspíš jen ty sama. Asi to ale vyjadřovalo tu tvou zraněnost a určité podvědomé dilema, jestli je lepší s takovým zraněním žít dál nebo to tak nějak vzdát...
P.S.: Manžel je myslivec a občas musí ke zraněnému "kusu", kterému musí dát "ránu z milosti". Častokrát jsem přemýšlela, jestli bych to dokázala udělat a žít s tím...
přidáno 07.02.2015 - 08:19
byl to sen, a koně se přece střílejí, když jsou zraněné tak , že nemohou běžet dál svůj závod - bylo to je obrazné a spíš směrem k sobě...jak říkáš, taky jsem čistá duše, asi až přliš---ale ta duše doběhla někam, odkud nemůže zpátky, protože se zranila, a tak mě napadlo - koně se taky střílejí.... nikdy bych neublížila ani mouše, ale to ti asi došlo, já vím, že to mohlo vyznít podivně, ale jsou v tom spíše podtexty než realné představy, tak se za to omlouvám, váhala jsem jestli ji mám vůbec vložit, dokonce už tamjednoubyla a pak jsem ji smazala, ale to je přesně důkaz o tom, že nelze jen tak od stolu a ze svých "znalostí" hotnotit díla, bylo přečteno několikrát a nikdo ho vlastně nepochopil, ale to není špatně - jen já vím, o čem je vlastně psané... taky se mi stává, že druhé nechápu a tak je nechávám být... děkuji za zastavení
ano máš pravdu , všechno to bylo jen zdání... moje přání ,možná ... a druhé zdání možná v chorobné mysli, jinak si to vysvětlit nedovedu...a je mi to líto... o tom je tam báseň, ne o střílení koní ... měj se, hezký den...
přidáno 06.02.2015 - 22:24
vanu,je zajímavá, jako sen. Jen do těch koní, do těch se nestřílí,koně to jsou čisté duše.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ale koně se přece střílejí... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Lustrace a účetnictví
Předchozí dílo autora : Děkuji životu

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

MacBook Pro

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku