já nevím, mně to nějak nesedí.. přijde mi to, jako snaha o nějaké metafory ale na mě osobně to působí dost zmateně..
"Do jejich hrotů křičel jsem ještě.." ach,moc hezké :)
Co říct..krásně mrazivé, děkuji za kouzelný okamžik.:)
Zamila: každý den není posvícení ;) ... polepším se :-) ... přesto díky za komentář.
vanovaso:
Ale nejsem, děvče milé,
jak Ty se slůvky hraji,
zpívám si, když smích zní v krají,
občas znám i smutné chvíle,
fantazii na špacír
pouštím, což mi radost dělá
a to už je pravda celá,
v duši své zas klid a mír...:-)
Ale nejsem, děvče milé,
jak Ty se slůvky hraji,
zpívám si, když smích zní v krají,
občas znám i smutné chvíle,
fantazii na špacír
pouštím, což mi radost dělá
a to už je pravda celá,
v duši své zas klid a mír...:-)
Tom Cortés: děkuji za komentář a názor - moc mě těší :-)
jenže se zavřenýma očima se daleko dojít nedá.. připomnělo mi to jeden můj text, tou myšlenkou.. musela jsem se tedy do tohoto dílka trošku dostat, na první čtení jsem ho vůbec nepobrala, ale teď mám pocit, že asi chápu.. hezké
vanovaso: Jelikož je to evidentně hodně osobní, tak nebudu nijak rýpat, jen si myslím, že i taková zpověď nejlíp vyzní, když se podá neotřele :)
Zvláštní text.
První verše jakoby parafrázovaly básníky kolem Erbena. Asi tím použitím gramatického rýmu, který tady zafungoval. Potom to přeskočí několik dekád dopředu. Za mě by to mělo ostřejší závěr, kdyby to skončilo tou repeticí "vše odpouštím". Poslední dva řádky, jako by byly navíc.
První verše jakoby parafrázovaly básníky kolem Erbena. Asi tím použitím gramatického rýmu, který tady zafungoval. Potom to přeskočí několik dekád dopředu. Za mě by to mělo ostřejší závěr, kdyby to skončilo tou repeticí "vše odpouštím". Poslední dva řádky, jako by byly navíc.

