Západ slunce

Koukni se do slunce pro dny příští,

kukačka odlétla, vítr piští.

Zmizela z luk paleta květů,

já stěží svedu holou jen větu.

Koukni se do slunce,

už jej cloní mraky,

chvilku chtěj uvěřit na zázraky.

Koukni se do slunce,

víš, že rytíř dávno prodal koně,

teď drobně obtloustlí

stojí na peroně.

Koukni se do slunce přes sklenku vína,

ta jiskra jeho budoucnost neproklíná.

Dej si jen dvojku v mezičase,

možná, že příjde ten,

co obejme tě v pase.

Nebal hned života karimatku,

vždyť týden se zvolna blíží k pátku.

Jen tak však sledovat můžeš zapadaní,

s pocitem toho, že se tobě slunce klaní.