Jiří Turner: ta básnička je šiblá, jako já.. taková všehochuť :)) díky za zastavení..

Lenča: kvůli konci to vzniklo :))

slnečnica: Ona je upravená přesně pro to čtení. Ve sbírce ji asi víc zhustím. Už se na tom pracuje. :) A moc díky!

Uf... ešte sa vrátim, napjr ju musím dokonale absorbovať ;)

Děkuji všem, má chyby, třebas bych změnila třetí sloku na: už ani ty kytky, tam dole v zahradě, nedávají smysl a posledním výkřikem by bylo : pak už je čas zemřít , s křížkem na čele.
No, ale je zbytečné se až v tom tak šťourat... - hlavní myšlenka byla vyjádřena, ještě jedno děkuji.

koiška: dekuji

Pane Jiří, ptáte se proč jsem tyto buňky nazval právě "renegátskými" nebo vás spíš zajímá jejich faktická podstata?
Jsou ostatně vysvětleny v první hvězdičce - myslel jsem tím nadneseně část lidského těla (přesněji část mozku), která vytvořila agregát buněk tvořících onu uvažující Mysl - unikátnost v živočišné říši.
Odpadlické jsou proto, že se jejich "dílo" vymyká všem konvenčním instinktivním modelům "tělesné výbavy" tvorů (narozdíl třeba od díla agregace buňek tvořících zrakové ústrojí - dokonalý, byť instinktivní a v kontextu něčeho jako je mysl docela primitivní aparát).
Co se týče formální stránky mé úvahy, skromně žádám o vyňatí z literárních metrů, tuto úvahu jsem napsal pouze k zamyšlení (a jsem si plně vědom její nedokonalosti, přesto výtky pokorně respektuji a uznávám). Takže prosím všechny čtenáře - nezkoumejte formu, ale obsah, byť je možná kostrbatý a místy nadmíru rozvětvený, nestojím o hodnocení, ale o názory k danému tématu.
Když jsme u těch názorů..Smím se zeptat, jaké jsou Vaše základní principy? :)
AdamSeski: Trocha nadsázky tam je, ale v zásadě ano.

Stin: Krásné, ó.:)

vanovaso: Právě jsem se prošla Tvou básní, nádhera. Teď můžu říci..byla jsem tam..:)

S Tvou básní jsem si poskočila..skvělá :)

Pěkný vzkaz vinařům...:)

Neříkám nic, jen ach..smutné.

Ailin: Krásně zní..:)

pěkná, připomíná všechna ta okna, do kterých jde koukat z autobusu/vlaku lidem na talíř

Nádherná. Znám ten pocit, i když ne to město.

líbí

Je to silná báseň, ve své údernosti trochu těžkopádná a možná přesně to ji šlechtí - líbilo.)

Ty jednoduché sdružené rýmy, i když chápu, že je to úmysl a podstata té básně, mi k tomu v zásadě hlubokému tématu moc nesedí. Přijdou mi takové "bez ladu a skladu" :)

Právě se chystám uveřejnit v rámci "Básnické abecedy" žánr (formu) "báseň v próze" . Toto tvé dílo by mohlo do této velmi volné kategorie patřit, kdyby...
Ono by tam mohlo patřit i bez toho "kdyby", ale ať už je to, co je to, nesedí mi tam do té celkově emotivní básně- prózy takové ty obecné formulace: " lidé neustále opakují..." . To už míří někam k úvaze, ve které jsou zase navíc ty emoce.
Prostě bych v tomto žánru (ať je to cokoli) zůstal v té emocionální a abstraktní (nebo třeba i trochu surrealistické) rovině. Tam je to i v tomto díle dobré.

Daisy Moore: děkuji, to mě těší :)