Jééé, to je pěkný ! A chytrý :-)

Voda modrá chlorem je fajn. :)

Eleanthir: Díky! Pokud jde o otázku žárlivosti nebes, tak snad žárlí na láskyplné projevy těch druhých, jitřního vánku líbajícího listoví, řeky objímající v lenivých záhybech matičku zemi, milenců, kteří se vzájemně ochutnávají polibky ve stínu altánku...Kdopak to přesně ví? :-)

Ty rýmy jsou, pravda, takové obyčejnější, ale přesto se mi to jako vyznání líbí. ;-)

Zamila: Však to bylo taky to první, co mě napadlo když jsem ji před chvilkou naťukal.. :-)
PS: Počty slabik vylepším, díky.. ;-)

Příjemné čtení, vjemy z této básně by skutečně bylo možné ždímat.. :)
Jenom bych si dovolil otázečku - jak je myšlena žárlivost nebes? Na co žárlí? :)

No, roztomilá říkanka tak do slabikáře ;-) Popř. k ptačím ilustracím do dětských knih :-) Jinak ale bacha na počet slabik.

Také o psaní haiku také nic nevím, ale trochu mě znevýhodňuje to, že nevím ani nic o čtení haiku...

Jinak, po zamyšlení mi tato báseň připomněla tu známou kost, kterou ve filmu "2001: Vesmírná odyssea" vyhodil do vzduchu nějaký lidoop a proměnila se v kosmickou loď.

Chápu tu básničku tak, že vypravěčka sedí někde schovaná před bouřkou s dvěma lidma, co jsou emočně docela na dně - jeden z nich je smutný z nesplněné touhy a druhý je je frustrovaný, že se bál říci druhému něco upřímného..
PS: Hoří ve smyslu, že jsou horké.. To bych ještě uznal. :-)

Jiří Turner: Já rytmiku chápu, neboj. Tohle mi při psaní jaksi ujelo, ani jsem si toho potom nevšiml. Zkusím tam ještě udělat úpravu, ale jednotné číslo mi tam bohužel tematicky nesedí.

Tak to je opravdu hodně šroubované ... Oceňuji odvahu sem takový polotovar dát ... ;-)

krásná, ale zdá se mi smutná...

tak nějak mi dnes padla do noty... krásně plyne...

Taková roztomilá a sladká básnička, no ... :-) Spíš dětsky kouzelná, než dospěle zamilovaná ... Nebo prostě mně to tak přijde :-) Jinak by měla mít silnější formu i slovní zásobu.

Je pěkná. Sice v ní není nic objevného, ale zcela ohrané to také ještě není ;-) Zní dobře :-)

Krásné svou zastaralostí. Jako by se báseň našla na půdě z 90. let 19. století.))

Jak už se vyjadřovala Zamila, je dobré, když se zvolí nějaký rytmický vzorec, dotáhnout ho dokonce. Není to jen počet slabik v rýmovaných verších (mnohdy to ani tak být nemusí), ale přízvuk a s tím související délka slov uvnitř verše. Dá se to demonstrovat na 2.verši 2. sloky, který není úplně rytmický. Jenom zkusmo použij: "proč já vlastně věřím v duši?". Pokud ti to zní lépe, snadno vyvodíš tu zákonitost, pokud ne, tak to neřeš.:)

Myslím, že začínáš psát zajímavou a docela "dospělou" poezii, ale připadá mi, že jí chybí ten "sitzfleisch", tedy dotvoření a vlastní korektura. Na druhou stranu jsem měl v tvém věku také pocit, že poezie je to, co z člověka spontánně vypadne a jakýkoli další zásah je "zločin":)

Láska je vskutku tvrdá a velmi návyková droga. Skutečnost, že je povolená, neznamená, že není nebezpečná. Právě naopak. :)

Kdybych se vyjadřoval k této úvaze jako příspěvku šestnáctiletého autora, byl bych asi málo kritický. U zkušeného autora bych předpokládal lepší formu. Principiálně tomu rozumím, ale je to taková trochu změť názorů a pocitů. Úvaha by měla přeci jenom odněkud někam vést svého čtenáře. V tomto případě, jak název naznačuje, by měla být o rasismu a náhledu na něj z hlediska víry a náboženství.

Pěkný a sladký vyznání - takže tak by to šlo. Ale jako básnické dílo už to lehce pokulhává v originalitě, no. PS: Už jsem myslela, že tam bude "v hlásku" :-D Za rýmy "lásku-pásku" se tady kdysi vraždilo :-D