sice takové klišovité téma a i přes to rychlé posouvání v ději, se mi to moc pěkně četlo, hezké :-)
pěkně pojaté zamyšlení :) akorát jsem vůbec nepochopila "tři jablka"..
Já bych to také upravila, nápad je hezký tak jen do toho, pokračuj.:)
ach, ty letní noci...jakoby ten žár v srci k tomu létu patřil:)
to je parádní:) ptám se, sám se sebe ptám...jestli kolem chodím, jestli ten kout nábřeží znám - tož se po něm podívám:)
Je opravdu krásná... a vůbec mám osobní pocit, že tvé básně jsou báseň od básně lepší... pro mne tedy...
Zklamání z lásky z mužského pohledu, líbí se mi, zvl. poslední sloka...Možná že svět není pravej
a bohové spí.
a bohové spí.
říkala jsem si, že ti musím napsat, jak moc mě učarovala druhá sloka...lásky nemají cíl...z posledních sil...ale pak jsem ji přečetla znova a znova...učarovala mě i sloka první...krásně se mi tu teď vznáší ten poetický dopolední obláček krásna, které jsi vytvořil -děkuji:) teď se jdu zase vrátit k dělání zmetků;)
Tohle je super, líbí se mi ta myšlenka hlavy v kýblu vody a rázný závěr :)
koiška: Děkuji za názor, jsem rád, že se líbila. :-)
Akaia: Já nejsem zarputilý zastánce téhle teorie. Jsem křesťan, takže je vlastně i docela v rozporu s mojí vírou. Tahle báseň prostě tak nějak znázorňuje moje pochyby, které má určitě v životě každý člověk.
Na co jsem tím chtěl poukázat, je, že nemůžeme mít absolutně žádnou dokazatelnou jistotu, že něco jako duše vůbec existuje. Ano, je to proti našemu přirozenému uvažování, popírá to všechno, co si od narození vtloukáme do hlavy. Co když to tak ale vážně je? Co když jsme vážně jen shluk elementárních prvků (tedy té nahuštěné energie) a nic víc v tom není? Co když celý vesmír a celá naše existence je jen výsledkem náhody? Z vědeckého hlediska se prostě nic jako duše dokázat nedá (sepisuji to teď v jedné své práci, třeba se tu časem taky objeví). A o tom to je, zbývá nám jen víra. Jde potom o to, jestli ji považujeme za důležitou, nebo jen za naivní a zbytečnou hloupost. ;-)
Na co jsem tím chtěl poukázat, je, že nemůžeme mít absolutně žádnou dokazatelnou jistotu, že něco jako duše vůbec existuje. Ano, je to proti našemu přirozenému uvažování, popírá to všechno, co si od narození vtloukáme do hlavy. Co když to tak ale vážně je? Co když jsme vážně jen shluk elementárních prvků (tedy té nahuštěné energie) a nic víc v tom není? Co když celý vesmír a celá naše existence je jen výsledkem náhody? Z vědeckého hlediska se prostě nic jako duše dokázat nedá (sepisuji to teď v jedné své práci, třeba se tu časem taky objeví). A o tom to je, zbývá nám jen víra. Jde potom o to, jestli ji považujeme za důležitou, nebo jen za naivní a zbytečnou hloupost. ;-)
Všechno kolem je jen energie. Tvoje tělo je jen akorát mnohem hustší energie než tvoje duše. Tělo si před narozením dostal, abys tady mohl být a splnit to, co sis předsevzal. Kdyby se každej narodil akorát jednou a šlus, nemyslíš, že by to celé nemělo absolutně žádný smysl? Pak by přece bylo jedno, jak ten jeden život prožiješ. Jestli z tebe bude masovej vrah nebo květinářka. Všechno má svůj důvod a účel. Tvoje duše se nikdy nikam neztratí, ta je věčná, postupně se akorát navracíš k celku. Obohacený o důležité zkušenosti. Jenom měníš formy, to je celé. Smyslem existence je návrat k celku, smysl života se různí člověk od člověka. Někdo má mít prima rodinu, někdo má zachraňovat velryby..Smrtí všechno tak možná začíná znovu. Vůbec to není podstatné. Tak se prostě narodíš znova a znova a znova. Když se ti bude chtít ovšem, to je na tobě. Něco si o tom přečti, bude se ti líp žít :)
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Chloé [14]» řekli o sobě
casa.de.locos řekl o Singularis :Milý a zajímavý člověk s analytickým pohledem matematika, pečlivostí archiváře a zvláštností Auri.

