odmocnina myšlenky, to si musím někam uložit
ke slovům samotným – absurdita existence záchranných tlačítek s pokutovaným použitím; kdo rozhodne o tom, že došlo ke zneužití? často ne člověk, který v bolesti zmáčkl tlačítko a uvěřil jeho klamavé reklamě

Líbí

Psavec: děkuju!

Souhlas s kmotrovem.

Táta je vzor.

Dandy: Věčnost na nádraží... Hm, někdo by ji tam třeba strávil rád a pro někoho by to bylo peklo .
Já poslední dobou cesty vlakem, a nakonec i autobusem, mám dost ráda. Ale věčnost bych raději trávila jinde.
Díky za zastavení.

Homére my tady poctivě jedeme kecy o kecech a rozbory slov a vět a kktin, co kdo jak napsal a měl napsat a myslel a jestli sem čárku, nebo vyměnit rým a hromada bezduchých akademických debat vo hovně nám kvete, jak sněženky v Tatrách a pak přijedeš ty z básnické dovolené a jebneš sem takovou bombu života, že mám chuť si jít okamžitě otevřít i to zamrzlý okno. Mně se třetí rok po sobě hroutí plotýnka, někdy nemůžu ani sedět na hajzlu, jak mi to střílí do stehen. Prej si nechávám tíhu světa ležet na bedrech. Zibura má tinitus z toho jak poslouchá kecy věčně pasivních snílků a ty už se prostě na ten svět nemůžeš dívat. Není divu.
Fakt dobré mistře. Je to paradox, že kdo ve skutečnosti nežije, tak tu chce být tisíc let a psát nám o tom pseudointelektuální kecy na všech platformách, co jich internet má a kdo opravdu žije a umě o tom píše, si přeje to zabalit. Ještě s tím počkej, aspoň dokud máš světu co napsat.

Psavec: Miňko: kmotrov: Hanulka: Dandy: Dikes.

Ale umím si tě jako ženu v domácnosti představit. Oholíš se, svážeš si drdol, natáhneš leginy a alou ke sporáku,.... guláš snad zvládneš, ne?

Okamžik,bezva.

Nádraží a chvylky ,které díky drobnostem se nestávají
věčnou dobou.

Nechápu, kde se vzal komentář o lásce tady popravdě... Má to závažnost, tíhu. Dobrou kadenci.

kmotrov: Měla v té próze být poezie. Hledám ji v mém prozaickém životě . Děkuju, žes ji poznal a oslovila tě.

Skvělá!!

No jo, když ty se mi těžko komentuješ, ty píšeš vzletnou poesii a já přízemní :-)

Když budu upřímný...
Přijde mi to jako setkání se seznamky, to jméno na ven co nevadí že se umaže a pak ta vlastní kůže o které nevíš, jak ji protějšek vezme. . Z téhle perpektivy to je zajímavé.

Je to taková poesie v próze. A je to super!

Zamilla: Ó, to je ale host!
Děkuji za návštěvu.

Krásná... To mi chybělo.

Bezva, sedla mi.