Možná budu tady opět za kokota, že kokrhám hlouposti, ale absolutně nechápu ideu tohoto díla a forma jako taková mně připadá jako pelmel všeho. Vodopád nesourodých výrazových prvků, které se snaží čtenáře svoji úderností ohromit, je pro mne zahrnut významovou spletí něčeho, čemu nerozumím.

Staročeský kohout jako třešnička ..na....asi dortu.

suchá, s bezzubým úsměvem navždycky - to se pak dělá klaunství, když už nemusíš žít

Jasna vec, diky obema

Líbí, to stačí, ne?

gajda: tady asi ano, ale jinak vim že ne každý by to poznal kde byla inspirace..a ten konec je úmysl, který pochopí jen osoba pro kterou to bylo psaný a co bylo v minulosti

Bravo. Velmi zdařilá věc a hudba taky. Je to takové lidové a neklidné, nedopadne to dobře, ale to my už nezjistíme. I ta hravá melodie na klávesy na konci sice přežije to temné žumlování strun, ale ustane nečekaně a co si o tom myslt dál? Velmi pěkný počin.

Jo. To bych podepsal. Většina světa je mrtvá už dávno (jako hvězdy, že?) a jen hrstka jedinců něco dokázala. A i na to se stejně zapomene.

Nechutnostem se raději vyhýbám, ale jsem ráda, že tady jsem udělala výjimku. Je to podařená mini :).

Milá, opravdu taková houpavá :)...

Neu: Tak to jsem moc ráda, že jsi to nevzdal hned po prvním čtení :)... děkuju.

Psavec: Mlčeti Zlato: Děkuju vám za hezká slova :).

Hanulka: Vlastně jsi to vystihla docela přesně, emoce, vnitřní boj, neukotvená rozbouřená chvíle...děkuju moc, že jsi četla :)!

casa.de.locos: Děkuju, těšíš :). (to je fajn, že znám zase o slovíčko víc :D).

Dandy: Hezky ti to básní...díky za tvé řádky :).

krasne moc :>

Autor: Díky za zastavení..

Milé. Připomnělo mi to báseň, kterou na rychlo před mnoha lety při jednom mém autorském čtení vymyslel jeden virtuóz na španělskou kytaru:

Dřevorubec v lese kácel,
sekl se a vykrvácel.
Marně svíral pěstičky,
neměl krevní destičky.

ukrytá v máku: Díky moc :-)

Moc hezké a vtipné