|
Inspirace od stejnojmené písně od Alana Walkera...
|
Hledám tě v noci, ve stínech dní,
v každém tónu, co v srdci mi zní.
Jsi můj sen, co nechci hned vzdát,
s někým jak ty chci věčně tu stát.
Tvůj úsměv a smích znal jsem zpaměti,
dotek ztracené cesty lehce mi osvětlí.
Plamenem jsi, co hřál v dešti i tmě,
někdo jak ty – majáků světlo ve mně.
Ať bloudil dál, ať ztrácel dech,
tvůj hlas mě vedl na druhý břeh.
V srdcích náš příběh, teď píšu ho sám,
pořád tě vidím v těch, co nově hledám.
Ať přijde kdokoliv, ta vzpomínka svazuje,
a noci bezesný, když hlava jen šrotuje.
Vzkaz jasný je! Ty hlasy mi šeptají,
že ohně signální, marně tu doutnají.
v každém tónu, co v srdci mi zní.
Jsi můj sen, co nechci hned vzdát,
s někým jak ty chci věčně tu stát.
Tvůj úsměv a smích znal jsem zpaměti,
dotek ztracené cesty lehce mi osvětlí.
Plamenem jsi, co hřál v dešti i tmě,
někdo jak ty – majáků světlo ve mně.
Ať bloudil dál, ať ztrácel dech,
tvůj hlas mě vedl na druhý břeh.
V srdcích náš příběh, teď píšu ho sám,
pořád tě vidím v těch, co nově hledám.
Ať přijde kdokoliv, ta vzpomínka svazuje,
a noci bezesný, když hlava jen šrotuje.
Vzkaz jasný je! Ty hlasy mi šeptají,
že ohně signální, marně tu doutnají.
syrda: Muselo by to mít ještě nějaký jasný refrén, relativně jednoduchý, který se bude opakovat. M
Miňko: je pravda, že složit nějakou písničku by mě lákalo, třeba na nějakou melodii...
Ach ta láska, nejkrásnější a také nejkrutější cit...líbí se mi jak je to napsané
Není marná ... Tahle nenaplněná zamilovanost ... Otvírá dveře tvořivosti A to je hodně moc
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Somebody like U : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nedotčený svět
Předchozí dílo autora : Vzkaz do tmy
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
vacko [14], ukrytá v máku [3]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?

