Hanulka: Moc Děkujii. Občas mám problém s tím že sám nevím jak by měla působit, tak vznikají dost emočně barevné básně, ale snažím se už tomu spíš vyvarovat

puero: Vlastně jsem měl připravenou úplně jinou báseň, ale tak zničeho nic mě napadl ten název a hrozně se mi líbil, tak jsem kolem něj obestavěl báseň :D často se mi stává že tak sypu nápady až to nakonec nemá hlavu ani patu, to je vždycky největší oříšek to pospojovat :) Děkuji za konstruktivní kritiku.
Velebrouci by byli suproví :DD

Moc se mi líbí to propojování přírody, města a vlastních emocí, krása

Tady třebas pozornost udržet dokažu. Špica výpověď.

Děkuju za návštěvy! Byly to jen takové momentky z předjaří z minulého týdne.

LadyLoba: Díky za přečtení. Jak říkáš, kdo ví... a kdyby tě to zajímalo, doplnila jsem do sbírky ještě III.

Jarda468: Děkuji.

puero: Ano, podle takových not hrají všichni. Ale doba nabízí nepřeberné množství melodií a do určité míry si můžeme vybrat kterou z nich chceme žít, nebo si alespoň uvědomit, zda se nám ta naše vlastně líbí - a vystoupit z toho. Netoužím nikoho vytahovat... ale to neznamená, že pozorovat podobné příběhy z venku ve mně nevzbudí emoce. Zvlášť když je rána ještě čerstvá. Tak moc čerstvá, že je až neuvěřitelné, že u stejného člověka už se může odehrávat zase znovu ten stejný příběh, jen s trochu jinými kulisami... ty náušnice a příjmení mají funkci symbolu, ale zároveň ani trochu nejsou nadsázka.

Přidala jsem ještě III., která k nim symbolicky patří, byť jsem ji původně chtěla vložit samostatně. Ale vlastně tu myšlenku trochu rozvíjí, jde zase dál, emoce už nejsou tak rozbouřené.

Homér: Tos vyhmátl přesně. Veleboucí. Být tam krátké i (velebouci), byl by to dokonalý název pro nějaký druh lesních brouků.

Jarda468 : je nabitá emocemi, temnými obrazy a hlubokou symbolikou! Ve verších cítím melancholii, tajemství a zvláštní pouto mezi poutníkem a samotným městem. Vystihuješ atmosféru města, jeho živé a temné stránky. Je zvláštní, ale má něco do sebe.

puero: A co veleboucí? To je originál.
Já u těchto básní bohužel nejsem schopen udržet pozornost.

Toužíš vhodit do soukolí determinismu kladivo a vytáhnout z toho mlýnku všechny oběti, které ještě můžou chodit, co? Je smutné sledovat lidi ve svém okolí, jak pracují na své vlastní zkáze. Ale oni nedělají nic jiného, než že hrají podle not, podle karet, které jim tahle doba, tenhle svět, tyhle lidi rozdali.

Jak jsem zmerčil nadpis, hned se mi vybavilo Mesto spí od Mekyho Žbirky. Co do nálady to máš podobné. Co do básnické ekvilibristiky je to ale docela jiný jazyk. Leckdy jsou pro navození ponurosti v básni zastaralé archaismy jako rov, úd, apod. asi vhodné, ale neměl by z toho dneska vzejít klon E.A. Poa. Leckdy se hodí i očesat stará klišé jako třeba mrtvá nevěsta. Ale nemělo by pak čtenáři cukat v koutku a vynucovat úsměv, pokud chceš nastolit ponurost. Noa ta gramatika... hm, ta taky spíše pobaví, teď myslím ten neplánovaný dadaismus jako nenasytný tlama, nebo toliko neviných duší... Takže, ano, zajímavé, ale jestli se básnický záměr vydařil, nevím. Co myslíš ty?

Velmi interní výpověď a krásně napsaná. Líbí se mi a hezký den.

Moc hezká, niterná

jupí

hustý ... a bohužel, musí to asi okuist sama ... a kdoví jestli prozře

Rád jsem četl, díky.

Moc hezké.

Yana: Velký dík.