|
|
Oblouk zlatého deště
zdobí osmou bránu z pekla
kvítky sluncem rozpukávají dokořán
jako dobře naříznuté špekáčky
vzdálené praskání ohňů už není hrozbou
zbývá vůně lehkosti a léta
žluté hvězdičky v kobaltové modři
trpělivě chvět se ve větru
až vzduchem létají okvětní plátky plné vděčnosti -
už jen třicet jich odpadne
a s každým z nich jsem blíž
nové podobě radosti
žlutá v mých zádech
se pro mě stala
esencí svobody
zdobí osmou bránu z pekla
kvítky sluncem rozpukávají dokořán
jako dobře naříznuté špekáčky
vzdálené praskání ohňů už není hrozbou
zbývá vůně lehkosti a léta
žluté hvězdičky v kobaltové modři
trpělivě chvět se ve větru
až vzduchem létají okvětní plátky plné vděčnosti -
už jen třicet jich odpadne
a s každým z nich jsem blíž
nové podobě radosti
žlutá v mých zádech
se pro mě stala
esencí svobody
Yana: Jooo, jarní očista, líp bych to nevystihla :) Zbavila jsem se fakt pořádného kusu závaží. Děkuju!
Ellen
Hezká... moc se mi líbí hlavně poslední sloka.
Pěkné vyznání zlatici i ústům nese chuť a léčí.
Střapec zlateho deště je opakem je jak jedovatý váček
hada.
Střapec zlateho deště je opakem je jak jedovatý váček
hada.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zlatý déšť : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Filosofická
Předchozí dílo autora : Lence

