Moje sny vylézají z hrobu. Něco se otevře. Výborná :)

Moc pěkné a Španělština je krásná jen ji nerozumím.Stoji však zato si ji poslechnout.

Psavec: Díky moc,ten pohled na letícího jeřába byl úžasnej

Dost dobrý!!!

Až odmotáš poslední kousek bude líp.

Zatím má svět kocovinu.

Moc hezká.

Hanulka: fascinovaně zírám na děje, ubíhající před očima, v pozadí i v neviditelných sférách...dosud jsem váhal, jestli ta ohlašovaná změna světa má skutečně šanci, ale stále víc se ptám, jestli vůbec máme šanci my :(

zaseja : to si napsal hezky, papež prohlásil : nenechme válečný vítr vát stále silněji, vyzval k příměří v Gaze - a co se naplní ? Poznáme ? Ale děkuji za good idea !

Do dýmu šalvěje, pěkné.

Fénix. Ten se má.

Psavec: Díky

Morfeus: Děkuji moc.

gajda: Taková je od dětství moje reakce na trauma. Možná je to jen pud sebezáchovy, většinou se to přelévá z jedné krajnější polohy do opačné, pořád dokola.

Jsi větší optimista než já, víš to?

gajda: Možná… náhodou, takový komentáře mám nejradši. Zajímavá úvaha, kde až v její druhé polovině člověk pochopí, proč je postavená tak jak je a kam tím celým míří. A za to dík. Hlavně za to znovuobjevení. Poušť je krásná právě tím, že nekde skrývá studnu. A temnota obzor v pastelových barvách.

Posmutnělá.

Trochublázen: Bylo, prošlo to a odešlo/odchází. Člověk tomu musí dovolit, aby to proudilo ven a někde se to nezaseklo. Díky, že ses stavil, u této i mých dalších básní.

snad není tak zle

Lpět na spravedlnosti je ošidné. Ježíš chodil Judskem a kam ukázal, tam kvetla nespravedlnost. Taková ta pohanská a hebrejská. Nový člověk, který se zrodil z krvavé krutosti francouzské revoluce a kterou zakalil Nietzsche ve svém náhledu na svět a jeho nelogičnost, ten se vydal za spravedlností a humanitu nenalezl. Naopak vykoupal se v ještě krvavějších lázních. A dnešní generace se třesou před branami apokalypsy strachy, věří v moderní lásku gayů a leseb a v pohodlí bez konce a spravedlnost a svobodu pro všechny, zatímco si píšeme básničky o lásce a nechce se nám číst o zoufalství a temnotě ukryté v hlubinách lidských srdcí. Možná se tvoje duše nerozpouští do ztracena, ale do znouobjevena. Možná je poselství tvé básně uvězněno za neproniknutelným horizontem událostí temnoty lidských srdcí a my jeho hlubinu nikdy plně neprocítíme, můžeme si ji spočítat, ale ne procítit, protože není naše.

A možná bych neměl psát komentáře po třetí sklenici portského.