Jako by to vykročilo k takovému tomu rádoby haiku a sklouzlo to (půvabně) k humoru.
Pěkné.

Ginnare: tak toho si neskutečně moc vážím, takhle by to melo přece být ne? :))
Imho, před dvěma dny se nám ztratila i ta naše, takže jsem si slíbila, že už si nebudu dělat srandu z mrtvých koček. Jenže už se zase našla takže můžu pokračovat :D

Hunter: možná to ještě rozšířím o nějaký širší prolog ohledně té veliké války...

Líbí se mi - duše hráče :-) všechno nebo nic. Není to otázka rozumu a to k lásce patří...

Sasanka: veľmi pekné. V skratke ste odhalila mladí dievča aj ženu - matku

Ginnare: To se občas stane. Dík za nákuk.

Rezavá Plechovka: Až se potkáme naživo, tak Ti tuhle tvoji pravdu připomenu:-))))

Proud vody, který naberete do skleničky a vylijete jinde, vám také poteče dolů. Přijde mi to jako příjemný výsek z něčeho o hodně delšího, ale kdyby takhle měl vypadat celý román nebo kniha, řekl bych, že je hodně přeslazená.

ŽblaBuňka: marinka: Amos Cháb: Děkuju za zastávku! Pro mě je milostné blouznění nehynoucim zdrojem inspirace. :-)

Člověk na chvíli odejde a najednou se vyhrne záplava dobré poezie...
Boží!

odcizená rána... hm... moc hezký obrat

Celkem rychle jsem se zorientoval/a v situaci, vše je tam docela přímočaré (dokonce i ta silnice s jedinou odbočkou, kterou navíc ještě přejedou). Styl vyjadřování mi připadne trochu nezvyklý (nedovedu si třeba představit, že by se mi někdo představil jako "úředník vysokého místa", spíš bych řekl/a "vysoce postavený úředník", ale to je detail).

Informace mi připadají trochu nepromyšleně uspořádané. Přepisuješ ten text? Já bych se nebál/a přepisovat a třeba i trochu vyškrtávat. Slyšel/a jsem, že "dokonalé není takové dílo, k němuž nelze nic dodat, ale takové, z něhož už bez újmy nelze nic ubrat". Nemyslím, že to platí doslova, ale na ten krátký úsek děje, který se v kapitole odehrál, mi připadá dost dlouhá, i když za to možná mohou ty krátké odstavce. Třeba by byly lepší kratší věty, ale delší odstavce.

Hororová scéna na konci se mi moc nelíbila. Není logické být vyděšený/á, dokud člověk může něco dělat. Zde postavy nevyvíjejí žádnou snahu se ze situace dostat, a stačí, když zakvílí autorádio a pak ztichne, aby si vroucně přáli milosrdnou smrt. Je nějak moc snadné je vyděsit...

Ale rozhodně se mi to četlo dobře.

tak toto se ti vážně moc povedlo! jen tak dál, má milá!

super sonet

Ginnare: no právě, a přesto tak spěcháme, vlastně stále : říkáme : zítra, za rok, po výplatě... a přitom nám život utíká... moc už to nedělám, protože člověk zjistí, že i špatné dny a období letí jako zběsilé, i když se to na první pohled nezdá... děkuji

A42: děkuji za zastavení...

OK

tak nějak mě to rozesmutnilo...
vzpomínka na ten spěch, kdy jsme si říkali... už...už..už... jsem dospělí... kdo by tehdy myslel na konečnost bytí :-)

pro mne dokonalé

marinka: děkuji, za reakci, mám to podobné