|
italský sonet s krátkými verši.
|
Kapky vody něžně leští
barevné oblázky.
Zase stojíš nahá v dešti,
jenom už bez masky.
Barvy stekly z obličeje
do puklin v chodníku.
Jako tehdy hřmí a lije.
Kola jsou ve smyku.
A je po bouři,
jen zem se lehce chvěje,
vodu polyká.
Retko dokouříš
a zbytky beznaděje
střídá panika.
barevné oblázky.
Zase stojíš nahá v dešti,
jenom už bez masky.
Barvy stekly z obličeje
do puklin v chodníku.
Jako tehdy hřmí a lije.
Kola jsou ve smyku.
A je po bouři,
jen zem se lehce chvěje,
vodu polyká.
Retko dokouříš
a zbytky beznaděje
střídá panika.
Zamila
Zatraceně povedená, až to z ní kape ... :-) Obzvlášť první strofa je skvělá. Umíš zkrátka bezvadně vystihnout sílu okamžiku, přírodu, snad všechno ...
Moc pěkně napsané. Líbí se mi metafory i propracovanost technické stránky.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pukliny v chodníku : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Okno v centru města
Předchozí dílo autora : Demo-krat

