Tieto pocity sú vznetlivé i ubíjajúce. Pekne vystihnuté.
toto je fakt príliš, vážne... mimochodom, zaujímalo by ma, či si to ospravedlnenie myslela vážne alebo si sa mu chcela vysmiať do ksichtu - tak to totiž vyznieva. Emotikony v básni sú neodpustiteľné.
Zajímavé. Rozhodně by se to dalo použít i jako hlubší myšlenka pro delší povídku.
Osobně mohu vytknout jen maličkost, že na mně od začatku dolehla myšlenka, že muži bylo vidět do tváře ( když je popsán jeho úsměv určitě na pohled do tváře došlo ) a tak mne mate, zda se teda muž změnil po polibku a nebo to prostě jenom stále hlavní postavě nedocházelo po tolika snech, že se dívala ve snu na přítele.
Osobně mohu vytknout jen maličkost, že na mně od začatku dolehla myšlenka, že muži bylo vidět do tváře ( když je popsán jeho úsměv určitě na pohled do tváře došlo ) a tak mne mate, zda se teda muž změnil po polibku a nebo to prostě jenom stále hlavní postavě nedocházelo po tolika snech, že se dívala ve snu na přítele.
Zamila: NoWiš: Docela hezky vyjádřené vyrovnávání se s nešťastnou láskou.
Kdybyste neměli píchlou duši, nebyli by jste básníci. Berte to jako krásný úděl.
Kdybyste neměli píchlou duši, nebyli by jste básníci. Berte to jako krásný úděl.
Pěkné momenty, ale pořád to jaksi není ono. Ale to už asi nebude nikdy ... ;-) Duši mám taky píchlou, ale už se tím nezabývám ... Ergo sum ;-)

