Že další básně zůstanou v hlavě

Dívám se z okna, mlha mě padá do básně
co v hlavě nosím snad jedno století
proč se ale v tichu, ztrácí zbytek vašně
co je je splín, stín i prokletí
Kafka, Gellner, Mácha
dají mě z hury znamení
ať se nám lépe dýchá
jinak jen šťerk, a udusaná hlína
zbytky dávných kamení
slova co se mění, a srdce není zticha
zas další kritik, hlavy stíná
Dívám se z okna, a jen tak si mlčím
jsem slovo plné vašně
s lahví dal se léčím...
jen asi tuším
taky bloudím ve slově
Že další básně zůstanou v hlavě.