Yana: Severak: Děkuju.

v budoucnu to chce lepší rýmy. Ne tak profláklé, ale to chce čas. Nějakej potencál v tom vidím :)
Každopádně vítej mezi námi

tomu říkám pořádná dekadentní báseň ;)

Severak: A na tom je niečo zlé? ;)

a jeje, tady je někdo ale pořádně zamilovanej

Shane, moc hezké :-))

Čas, kdy se ještě nechceš loučit se sny,
ptáčkové v hnízdech vstávají však zas
a písní něžnou chválí krásu Vesny,
přichází ráno, kouzelný to čas!

Na lístcích ještě svítí kapky rosy,
vánek si tiše píská ve větvích,
s úsměvem probouzí Tě úsvit bosý
i píseň kosí hned je samý smích...

Tak protáhni si lehce svoje tělo,
(pružně jak kočka z lože vyskoč již!)
i když by ještě dolíhnout se chtělo,
povinnost volá, jak i sama víš...
:-)))

Jj, líbí se mi to! Je to takové něžnounké a inspirativní!
Přeji Ti "Dobré a ještě lepší jitro!" (Jako kdysi František Nepil ve svých rozhlasových raníčcích...):-D

Představ si, zatím vnitřním zrakem,
jaký život chceš jednou žít,
v němž smutky své brát budeš hákem
a jenom slunce v duši mít!

Zaplň srdce budoucí láskou,
květiny zahrň do svých snů,
usmívej se a budeš kráskou,
pro kterou každý muž chce žít!

Co bylo, už je minulostí,
tou moudrý člověk nežije,
čti správně v knize přítomnosti,
ať budoucnost se rozvije...
:-)))

P.S.

I když dnešek i hořce chutná,
zítra již sladký bude zas,
víra ve štěstí, ta je nutná,
pak touhou zavoní Tvůj čas...
:-D

Nebásník:
Vidím, že i v tobě se skrývá
dušička hodně přemýšlivá,
nejen láskou živ člověk je,
ale i tím, s čím bojuje!
:-)

Ještě mne k sobě přitiskni,
chci dýchat vůni štěstí,
chvíli jen ať má duše sní,
naposled snad smím kvésti...

Ještě tu hořím plamenem,
co spaluje nás oba,
já Tebe skrývám v srdci svém,
krásná to Lásky doba...
:-)

Ač ještě trochu mrholí,
Slunce již usmívá se,
co bylo, jednou přebolí,
dnes svět již hezčí zdá se.

Tak zkus se zase usmívat,
smích každé tváři sluší,
smíška má Osud více rád,
a smích hřeje i v duši!

Neroň víc slzy krvavé,
pod úsměvem skryj rány,
ať smutek navždy uplave
v daleké oceány...

Buď duše Tvá jak lampion,
byť s dortovou jen svíčkou,
pak rád zas políbí Tě On
a nejen pod třešničkou...
:-)

Líbí se mi to Tvé optimistické odhodlání, i když veršíky naznačují, že Tvůj život třeba není vždy procházka růžovou zahradou...Ale čí je? :-)))

Jsem odkojen filmovými Básníky a zrozen na Štěpánka, tak mne hned napadaly varianty, kde místo "možná" zaznělo mi "snad"...:-)
Jj, občas člověk potřebuje sám sobě najít důvod, proč tady dále být či proč se ještě pokoušet o změnu.

Snad pro ty oči,
co se chtějí smát,
snad pro ta slova,
která umí hřát,
snad pro tu lásku,
prokřehlou u vrat...

Vítej mezi psanci!:-P

Stará neznámá: A rým myslíš opravdu co se týče stavby strofy, nebo typ verše z hlediska metra? :)

Stará neznámá: Díkes za upozornění. Dneska jsem nějak mimo, byla tak samozřejmě chyba.

moc nádherně napsané, možná o to více oslovující, že cítím, jak bys psala o mě

Ehm.. 3 sloka? (Doufám že to sloka je) .. ta duše má tři těla? Já nevím, pro mě to tam nesedí, ale možná jsem jen blbec. Jinak všechno suprózní! Dokonce, díky blížící se maturitě, poznala jsem i rým! Teda jeho typ, však víš.

Orionka: Za Tvoj komentár som veľmi vďačná, rozhodne sa prosím neospravedlňuj! ;) Už dlhšie ma štve, že väčšinou sú moje básne bez akejkoľvek reakcie, na druhej strane si uvedomujem, že je to presne tak, ako píšeš a ostatným sa ťažko vyjadruje k niečomu tak hlboko osobnému, preto mi komentujú iba diela, ktoré nemajú intímny charakter. Dobre, beriem. ;)
Píšem o veciach, s ktorými sa denne stretávam, ktoré ma tešia či ťažia... ešte Puero sa kedysi vyjadril, že keď číta moje básne, má pocit, ako by mi čítal denník. Celkom to vystihol, áno, píšem osobné verše úprimne a bez servítky, inak to neviem. Viacerí mi tú skutočnosť už vyčítali, ale ja mám naozaj pocit, že písať fikciu mi nejde, že na tej tvorbe jednoducho cítiť, že to nie som ja a čitateľa nechcem zavádzať či klamať, lebo on to podľa mňa tiež vycíti. Áno, úprimnosť mi je aj v bežnom živote skôr na škodu ako na osoh, ale čo už. Užila som si kvôli nej svoje, ale iná nebudem iba preto, aby som zapadla do lavíny väčšiny.
A čo sa týka formy tej básne, kedysi som sa striktne držala viazaného verša, ale treba sa pohnúť dopredu a skúšať aj nové veci. ;) Ďakujem za návštevu aj za názor, vážim si Tvoj čas.

Vyjádřím tady svoje dlouhodobější pocity, snad nevadí. Ty jsi v psaní můj úplný protipól, emoce obnažené až na kost, čisté a průzračné, nic neschováváš a jdeš se svými city na trh. Tento přístup je mi cizí, a nejspíš proto mě tvoje básně od začátku jaksi odpuzovaly, možná i popuzovaly. Teď už to vidím trochu jinak a uceňuji, jak upřímně se k psaní stavíš, že se za nic neschováváš, neuhýbáš. A připadáš mi takhle na dálku jako něžné ptáčátko, které mám potřebu chránit. Jak to tak čtu, bojím se za tebe a za všechny, co jsou dneska upřímní snad až moc, tenhle svět pro ně není stavěný.
To jsem trochu šířeji rozepsala pocity, které ve mně tvoje psaní vyvolalo, snad se nezlobíš. Jinak se mi to komentuje těžko, forma je volná a obsah příliš osobní.

ErraticInferno: ajaj, to jsem teda nechtěla. :D každopádně, účelem je poukázat na náš vnitřní svět, který se nám ukrývá v naší hlavě a to vnitřní já, které tam jisto jistě je. :::

Značka: Před přečtení neškodí požít drogy.
Opravdu něco co pohnulo mým bytím. Náhle se jeví svět, jako šílené a morbidní místo. Netuším co bylo cílem této básně, ale cítím se nesvůj a deprimován.