kmotrov: Je to přesně tak, jak říkáš, moc děkuju za krásný komentář! :-)

Náčelník Holá Ruka: Původně to bylo zamýšleno volnoveršově, nicméně výsledek dopadl takto :-) .

Bílé noci... to je asi spíš na individuální interpretaci, v tomto případě však vychází z knihy od Dostojevského. Bílé noci sice bolí, ale mimo to jsou i plné naděje (i když většinou víme, jak to dopadne..), a jak říká kmotrov - jsou tak hrozně jasné.. a bolí trochu jinak ;-) :-)

taron: Děkuju! :-)

kmotrov: s "jak" jsem se dost potrápila, v tomto ti dávám naprosto za pravdu...... jenže, sakra - JAK to opsat? mám pocit, že to nejde a i kdyby, tahle věc už dlouho žije svým životem i jinde, proto ji měnit nebudu.. s tím, jak se vyvíjím já, beru si ale dobře míněné kritiky k srdci a snažím se dávat si na to pozor, takže děkuju :)

kmotrov: komentář od casa mě upřímně těšil.. tak bezva, že jste se shodli :)

kmotrov: taky nejsem odborník na haiku.. prostě to zkouším, ale vnímám své rezervy, myslím, že kdo nic nedělá, nic nezkazí a občas se třeba může něco povést :-)

co se týká myšlenky, asi jsem pyšná na "fotografie" a "čas", haiku nehaiku, díky za reakci

kmotrov: k tomu nemám co dodat! :))) skvělý komentář, potěšilo, díky!

promiň, ale já tu snad ani nemohu prezentovat, co ve mně ta báseň vyvolala :)))) jsi moc mladý, aby to byl úmysl, takže pravděpodobně straší jen v mé hlavě, ale možná právě proto se mi těch pár veršíků dost líbí :)))

Hm, strašák se doopravdy povedl!
Na haiku je odborník casa. Jsem rád, že se shodnem

Me se to líbí

Poslední řádek pro mě funguje z celé básně nejlíp. Jinak je to všední zamilovaná výpověď.

U mě jednoznačně první, bez slova jak. Tam nemůže být jak, to musí být obraz, jedinečný s ničím nesrovnatelný.
(nejsem odborník na haiku)

Líbí se mi to jako celek. Co se týče jednotlivých haiku největší dojem na mě udělalo předposlední. tam je to zachycení okamžiku (s přesahem do humoru), nejsem odborník na haiku, ale něco takového bych v něm hledal. Podle mne by to mělo být něco jako fotografie, zastavení času. Jsou povolanější než já...

super

Amelie M.: Jsem to ještě já?
Kdo ví.
Díky moc...

Amelie M.: Každá fáze vztahu je hezká...
Díky moc.

Hm, já dostat do ruky takový nástroj...
Nakoupil bych na půl roku proviant, zavřel se s ním a cvičil a cvičil a cvičil.
To by bylo aby ze mne nebyl virtuos.

Eleanthir: Zastírat ve snaze skrytí vlastního pocitu zbytečnosti.

Dík, ta "báseň" byla mnohem kratší a mnohem lepší, ale smazal jsem jí nedopatřením. Tudíž jen přiškrabávání balastu.

Dík, je to složeno cestou vlakem ze zahrady a maringotky za poslechu Soundgarden, album Badmotorfinger. Ale to je asi úplně vedlejší, nikdy nevím, co se komu bude líbit. Jo byla pouť, řízek jak sloní ucho, bylo mi z toho zle, ale spíš ze Sušičanu, dvě piva a kolika z toho skoro. No a ztráty kamarádů. Atd. Koláče žáhu nepodporující a zrezlý kolotoče, každej rok ty samý kecy. No nic, jako každou zimu, až bude čas, "rozjedu" prózu a pak se zas na to vykašlu. Jo, sraz snad klapne, ale číst nemůžu, protože nic ke čtení nemám. Pa.