Yana: děkuju, snažím se psát upřímně, ne vždy to jde. s pokorou bojuju.

Singularis: první dvě sloky popisují spíše vnitřní svět autora než celkovou situaci a proto můžou být méně srozumitelné - nemyslím si ovšem, že jsou zbytečné, bez nich by báseň nebyla úplná.
s těmi malými písmeny je to dobrý postřeh, nikdy jsme o tom takhle nepřemýšlela, ale když to říkáš, tak to dává smysl - nemůžu psát o Dantem, neznala jsem ho, ale můžu psát o dantem, obecné idei poutníka peklem a očistcem, o dantem který vystupuje v božské komedii, ne o tom, který ji napsal.

báseň je zařazená v mé metahemeralistické sbírce, ale ve skupině sláma z bot, protože ačkoli psaná podle metahemeralistických principů, vyrostla z podhoubí venkovského. metahemeralistická je formou, ale venkovská obsahem.

děkuju za komentář :)

Náčelník Holá Ruka: Bílá noc - je vše vidět. Nejpoetičtější moment celé básně a skvělá pointa. Pokud je muž křehký pod tvým dotekem, asi se neprojevuje jako muž, přesto ho máš ráda. Tohle téma tu nebývá časté.
U mě hodně dobrý.

j.f.julián: Vážený pane Chuliáne. Přestaňte se do mě navážet. Přestaňte se chovat jako malý špunt, který nesnese trošičku kritiky. Přestaňte řešit naše osobní rozepře pod cizí poesií. Nikoho, a to vám zopakuji ještě jednou, aby to i ta vaše pomatená hlavička pochopila, NIKOHO to nezajímá. Podle mě je projev "nevyzrálosti" (ač tedy nevím, na které jabloni jste nevyzrál vy) vaše neustálé pronásledování mých komentářů a rozpitvání každého slovíčka. Johanka tu napsala krásnou poesii, já zanechal pochvalu a už jsem se sem nemusel vracet a psát tuhle pitomost.

Náčelník Holá Ruka: říci-takhle se má psát! toť projev nevyzrálosti a úzkoprsosti. Ty prostě neumíš ocenit jiný styl než o který se snažíš sám. Báseň je hezká, ale nevím kestli by mě těšila pochvala od někoho tak jednoduchého...
uč se, ale neopisuj Holá ručko!

taron: Tedy! Tuhle poznámku jsem čekal od sebe!

Já tedy přiložím jiné-bílé, mohla ses asi držet jenom volnoverše. Jinak to je hezky obrazotvorné a je to mnou podporovaný formát dvou krátkých strof, ale ten závěr tomu bohužel ubírá, asi že nevím, jaký je rozdíl mezi Bílou a bolestivou nocí... Ale to už chyba je mezi židlí a klávesnicí na mý straně.

líbí se mi

Za náčelníka: Jo! Takhle se má psát milostná poesie - od srdce!

První půlka je super, má pevnej rytmus a pěkné rýmy. Pak se Ti to rozpadá rytmicky, druhé půlce schází i větší nápaditost a gramatické rýmy v závěru tomu taky nepřidaly. První půlku beru + myšlenku že ze vzdušných zámků ruinách bydlíme.
Přesto jsem se s tebou tady rád potkal. :-)

kmotrov: sakra :-( musel si to napsat dřív než já, přesně tohle bych napsala totiž, a hlavně také proto že jsem si vzpomněla sama na sebe a na moje a jeho večerní toulky kolem řeky a první objetí a první polibky a nad námi to nekonečné nebe a v nás ten pocit že tohle je napořád... Moc hezká básnička, dík za ní, skoro jsem zapomněla...

Yana: Na to jsem se těšil k Zamile, že budu s básníky při sklence červeného něco takového sdílet, snad někdy příště.
Díky moc básnířko.

Zrovna včera kolem půlnoci jsem seděla na zahradě, nad hlavou nádherná scenérie, měsíc téměř v úplňku, přes něj plavaly mráčky, chytaly ho, objímaly, měsíc majestátně zhlížel na zem a v jednom okamžiku byl orámovaný červenooranžovým světlem, byla to neskutečná nádhera, do toho větve stromů co se po tom všem natahovaly, no přála jsem si být básníkem :-) Musím tedy konstatovat že se ti povedlo vyjádřit krásnou ranní atmosféru.

kmotrov: Neumím, ale děkuji :) a s těma básnířkama máš zatraceně pravdu :)))

taron: Jste lepší než ženský co nebásní. Kam se na vás hrabou ženský v práci.

taron: Děkuji taron, byť právě v té vyspělosti já vidím své dětinství :)

taron: popravdě jsem si v první chvíli vůbec nemohla vzpomenout že jsem napsala báseň Led a nebe, děkuji za zamyšlení nad ní :-)

Hm pro mě má hned několik rovin k zamyšlení, filozofování nad posmrtným životem, ale hlavně zcela jinou a podstatnou. Ty kvanta lidí kteří sice žijou, ale jejich život jakoby žili jiní, oni jen přežívají..., třeba se teprve učí žít, ptoto promrhávají každý okamžik života tady na zemi mezi lidmi, no a to se zase vracím k posmrtnému životu a k návratům :-) Ano tyhle básně tady neskutečně ráda nacházím, básně od tebe

Ano, tohle je přesně ta báseň kterou od tebe očekávám. Nejvíce mě ale pohltila od verše-A prý že mám čas...to jsem si četla několikrát a jsem pokorná ke tvému umu, jsi opravdová básnířka

První dvě sloky mi připadají zbytečné, jako by sloužily spíš autorovi než čtenáři, nenavozují atmosféru a ani mi nedávají smysl. V následujícím odstavci nechápu význam kurzívy a za ním zase význam zvětšené mezery. Úseku "sedím na slunci" až "nevěda komu co chci říct" celkem rozumím, poslední sloce jakžtakž.

Malá písmena na mě působí tak, že nemluvíš o konkrétních věcech či lidech, ale o jejich platónských idejích (zatímco Dante by znamenal konkrétního autora Božské komedie, dante je idea člověka, který uvažuje nad cestou peklem, očistcem a rájem, bez ohledu na to, zda takový člověk kdy žil; mohlo by tedy označovat i v současnosti žijícího autora či takového, který se teprve narodí) a beatriz je pouze idea dokonalé (tím pádem vymyšlené, nereálné a nelidské) milované ženy (při troše fantazie by mohla být i robot). Však ani ta Beatrice z Božské komedie není skutečná žena, ale je pouhým ideálem, proto vlastně nedává smysl nazývat ji vlastním jménem. Dává to smysl?

Mimochodem, nehodila by se tato báseň víc do skupiny "metahemeralismus" než do "slámy z bot"? (Ona se tedy hodí do obou...)

verš dotekem, potokem mě tam vadí, neboť ostatní je bez, jinak dobré, výborné, má to šťávu, je v tom cit.