|
upraveno
 12.06.2017 4 1449(18) 0 |
z nebe padalo slunce
bez kýče
barvy oblohy ladily k mrtvé trávě,
co tišila zablácené podrážky bot
černé tečky ptáků se vracely domů
z daleka
ony zpívaly, ale tys měla mlčet
mami
nesouznění bije do duše
ale odpustím ti
když odpustíš ty
mně
bez kýče
barvy oblohy ladily k mrtvé trávě,
co tišila zablácené podrážky bot
černé tečky ptáků se vracely domů
z daleka
ony zpívaly, ale tys měla mlčet
mami
nesouznění bije do duše
ale odpustím ti
když odpustíš ty
mně
09.07.2017 - 21:44Lasak: Děkuju za komentář, moc si ho vážím. S posledním veršem taky nejsem spokojená, úplně tam nepasuje, ale byl nejlepší z variant, které jsem měla.
22.06.2017 - 09:25Jediné, co je mi líto na téhle básni, je nedostatek komentářů o tom, jak je povedená. Jediné k vytknutí snad k závěru, možná ho to chtělo víc smuteční, možná zrýmovaný.
Každopádně to je detail a vyloženě hledání něčeho do čeho teda píchnout.
Báseň jako taková je povedená
Každopádně to je detail a vyloženě hledání něčeho do čeho teda píchnout.
Báseň jako taková je povedená
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Máma : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Sebeláska
Předchozí dílo autora : Slečně
