ju

hezké

Pajalord: Díky! Jeno, jsem si tak hrál...:-)

Tomuhle se říká poezie,paráda :)

Výborně napsáno :)

tak tohle je hodně smutné..ale také to znám..

Johanka: mě se to líbí,je jasné co jsi tím chtěla říct :) vyjádření momentálních pocitů :)

Homére tak tomu říkám paráda jako vystřižené ze života fakt že jo :) :D

tak toto je parádní dílko :)

Určitě jsem text nepochopil. Jsem přece jen čtenář. Nedělej si se mnou hlavu. Tento web je plný skvělých básníků. Klobouk dolů před poezií tohoto webu.

DDD: neříkám, že nemám období, kdy nejsem schopný nic napsat, ale to spíš nejsem schopný ničeho a hlavně mě spíš opouští básnické střevo. Co se múzy týče. Ty chodí, tak nějak samy a nebo si pro ně umím tak nějak zajít (ono někdy stačí jen vnímat detaily všedních věcí a někdy zase jen otevřít dveře a jít se projít i třeba jen městem

trhlej čokl: Jsem na rozpacích zda odpovídat, či jen stroze odštěknout něco o nepochopení textu. Zřejmě musím trochu nabrat motivaci ( ta se snad dostaví po návratu do normálního života) Dej mi tedy pár dní na odpověď

Zamila: Na té to bylo asi i tak nějak celé postaveno ( a ještě na dvojsmyslu slova psanec, který se mi vždy strašně líbil ) Každopádně díky

Buď rád za to, že múza prosí tebe. Protože když naopak autor prosí múzu, což je bohužel výrazně častější případ, výsledek podle toho obvykle taky vypadá. Máš to hezký :-)

Johanka: Tak to mám radost :) Dík!

Tohle je samozřejmě zajímavé a vím že spousta psychiatrických pacientů se opravdu nejlépe cítí za zdmi "blázince", tedy za mě jestli máš ještě o čem psát piš, ráda si to přečtu. Hlavně z toho cítím žes to opravdu prožila.

Jo tak tohle je jiná, předem vím o jakou asi rodinu se jedná a nemám problém a vlastně zcela souhlasím s obsahem a moc se mi líbí 4. sloka :-)

Smutné a krásné

Hm, mám ráda tvá moudrá dílka, líbívají se mi obsahově a i stylem si mě získala. S touto básní mám problém už v názvu. Za 1. proč 21. století, takhle žilo spousta rodin i v 20. století, za 2. spousta rodin v našem století takhle nežije a přesto musí pracovat a tvrdě se plahočit. Toto je báseň kterou bych očekávala od někoho kdo vlastně neumí žít v žádné době. Jsem možná zbytečně popudlivá, ale tohle je báseň přesně o těch rodinách, kterých je mi líto a kterým většinou člověk radou nepomůže, prostě oni jsou takoví, nešťastní, otrávění, sžírá je stereotyp, nemají žádné zájmy, žádnou životní radost a nejvíc ze všeho je mi líto jejich dětí. Promiň že jsem se takhle rozepsala, tohle je pro mě totiž docela zajímavé téma, které mě téměř vždy nenechává v klidu. Ale je to tak na debatu :-)

Na mě až moc ohrané a lehce odvoditelné rýmy. Námět básně jako taková zamilovaná rychlovka není špatná, ale příště trošku větší hravosti :) Ale chválím, že si tam nepoužila láska-páska/maska :D