Nekovář

Káva, čaj, pivo, bílej cukr
A ohnivá voda.
Trošinku.
Jednoho tajtrlika.
Nový skleničky
A stará plastová miska,
co ještě slouží,
A prosimtě, ste taky nemuseli chodit,
Když nic nechcete.
Trocha hudrování,
Sedí v čele stolu,
Jeho stolu, jeho domu,
Do kterého se lidi jako my chodí učit.
Ale poslouchej mě, víš houbeles,
Demokracie dycky končí před branama fabriky.
Moudrost za zamlženýma očima,
Chlapská siláckost,
Chlapecká nerozvážnost.
Musim nejdřív nařezat to dřevo,
Jako každej rok ve kterém se ruce netřásly,
A jako každej rok i když se třesou.
Viděl toho míň než chtěl
A stejně ví víc než dost.
A lidi se k němu chodí učit
Hudrovat, rozumovat,
stárnout a nezestárnout.
Ale jestli to víno votevřu,
Tak si ho taky vypijete!