A42: mlask mlask

No, Platón říká, že bychom mohli, ale já bych mu nevěřila. Ostatně co tom ví, žejo, je mrtvý.

A jo, poslední dobou čtu až příliš mnoho autorů co psali ve stáří, v důsledku čehož občas nechtěně zahlédnu svět očima osmdesátiletého Argentince, a je mi z toho smutno.

Zatím asi můj nejoblíbenější Průzkum, protože si umím představit sama sebe ve stejné situaci a s podobným potěšením. Trošku mi připomněl Borgese a pocit lásky ke knihám, který dýchá z jeho povídek. Demilitarizovaná zóna mě pobavila; děkuji, že jsem mohla číst.

První dvě strofy se Ti rozhodně povedly :-) A jak jako bez hudby, to jde? ;-)

Závěr je moc hezký. Celkově vcelku ;-) fajn. Sice tam není nic moc originálního, ani rytmus nic moc, ale jako básnička pro dívku je to milé, něžné...

Hm, má to něco do sebe - líbí se mi to "rozbíjení mračen". Jen je zvláštní mít v jedné básni sníh i déšť zároveň ;-)

Severak: Dopisy jsou jako lidi, někdy na ně potřebuješ dopisní nůž a trpělivost.

Aha. Aha. Aha. Hahaha. :-D

Poměry na ostrově Veselí se ti povedlo vystihnout opravdu pěkně. Nečte se to úplně snadno, ale hlavní myšlenka mi připadne zajímavá. Povrchně mi to připomnělo epizodu Star Treku Vyhnání z ráje ( http://cs.wikipedia.org/wiki/Vyhn%C3%A1n%C3%AD_z_r%C3%A1je_%28St
ar_Trek%29 ), ale příběh je tu docela jiný, spíš má paralely s Brave New World, kde ovšem byli lidé skutečně šťastní. Hodně mi tam chyběl jakýkoliv náznak vzdoru. Čestmír působí dojmem, že mu na vlastním životě vůbec nezáleží a chybí mu pud sebezáchovy, jeho konec je nereálně rychlý a bezbolestný. Pochybuji, že by se normální člověk jen tak oběsil, aniž by zkusil, zda mu třeba tu zpáteční letenku náhodou přece jen neuznají, zda se odsud nedostane nějak ilegálně či zda se nedostane na části ostrova, které by byly mimo faktickou kontrolu zdejší vlády.

koukám že s dopisy máme stejné zkušenosti

paráda :)

Připadne mi škoda, že je to vyprávění tak nereálné, já bych to pojal/a spíš důsledně naturalisticky, ale to by vyžadovalo mít lépe promyšlenou tu metamorfózu ve sklo. Prostě si nedokážu představit chodící skleněnou nohu, to je v přímém rozporu s veškerou mou zkušeností se sklem. A sklo nezáří, ale nanejvýš se leskne.

Nepřipadne mi to ani infantilní ani surreálné, spíš prostě takové low fantasy (viz http://en.wikipedia.org/wiki/Low_fantasy ).

Líbí se mi tam ta konkrétní data, ale jejich potenciál k vytváření souvislostí je tu hrozně nevyužitý. Nevidím tam žádný matematický výklad, o kterém píšeš v komentáři; kontrast mezi letopočty a nereálným příběhem znám z Pána prstenů, kde je mnohem povedenější. (Mimochodem, čísla let se obvykle píšou číslicemi, je to tak čitelnější.)

Líbí se mi tam skrytá myšlenka, že postižený člověk je vlastně citlivější a altruističtější. Myslím, že to tak funguje obecně; naopak člověk, kterému se všichni klaní a pochlebují a nic mu nechybí, začne být sobecký a bezohledný, i když předtím takový vůbec nebyl.

Ale obecně mě potěšilo, že zkoušíš prózu.

annaav: Ono to mělo být takto ukouslé,ať je tam ten nádech zenu cítit.

annaav: děkuji :)

Marbal Škutin: Moc děkuju jsem ráda že se líbilo :)

annaav: Děkuji

Pekne napísané,ale chýba tomu prítomnosť Vašej zainteresovanosti.

Pekný začiatok, žiaľ bez pokračovania. Škoda.

Vaša báseň ma oslovila.Hovorí nnoho.

Veľmi pekné.

Kto si prizná chybu môže začať odznova.