Na chvilku podléhám zas snění o tom, co bylo a už není...
Když kouzlo romantických filmů
na chvíli omámí mne zas,
to milé pozvání já přijmu
a oživím si onen čas,

kdy láska promlouvala k nám
srdcí dvé něžnou rolničkou,
ten stříbrný hlas dobře znám,
ač ona, žel, již není mou...

Na lásku dva vždy musí být,
co tělem, duší jedno jsou,
pak mohou chrám jí postavit
a posvětit jej touhou svou.

Však rychle plyne řeky čas,
co bylo, snem být zdá se jen,
přesto bych šel kraj světa zas
nadějí lásky omámen...
 13.12.2017 14:09
Elza: Krásné je snít...:-)
 13.12.2017 13:58
Naděje je krásná věc, i když přináší jen věčné utrpení.
 14.08.2017 22:45
taron: Jejda! To je mi ale návštěva! Dík, že znáš ještě ke mně cestu, Jani! Mimochodem, na FB je obrázek, kde je mourek spolu s plavou kočičkou v jedné botě! :-P
Jinak jsem četl tvá poslední dílka, možná i něco připíšu! :-)
 14.08.2017 18:03
Píšeš stále stejně - zpěvně, mile.
 14.08.2017 11:59
PrimaDen: Možná...Ale ještě to není chronický stav! ;-)
 14.08.2017 08:55
nostalgie?☺
 12.08.2017 13:48
Nebásník: Tak to je dobře! Jsem rád, že se to někomu líbí do té míry, že mi to dokonce i napíše do komentářů...Díky! :-)
 12.08.2017 10:50
Moc krásně se čte.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.