A někdy je moře bílé
a příliv bělejší
a písky tepané
a šlépěje v nich
a obzor jak jizva
co táhne se půlnebím
a do jisker dýchá
s vlnami tich
A někdy oblaka
jsou hlasy racků
a bárky plují
až za sluncem ke snění
a někdy jak do píštal
vítr se rozfouká
a někdy mlčí tam
na znamení…
23.07.2017 21:46
Amelie M.: To mě moc těší, že to tam všechno cítíš. Děkuji za nakouknutí...
23.07.2017 21:42
Yana: Děkuji moc za krásná slova, vážím si jich… A pokud mohu, přeji krásnou dovolenou.
23.07.2017 21:34
Yasmin: Tak to máš ještě šumění vln v uších hodně živé :) Děkuji za zastavení...
22.07.2017 10:06
Řekla bych to tak, umíš pohladit svými verši, pohladit a vyvolat představy a navíc se konečně začínám těšit na dovču a na ty večery kdy jen tak jsem, vnímám všemi smysly moře(občas i bohužel chuťovými buňkami), moře také miluji...
21.07.2017 08:50
Yasmin
Krásně na mě dýchla vůně moře. Zrovna před pár dny jsem se od moře vrátila, takže i pro mě je vlastně tahle básnička hezkou vzpomínkou, ještě slyším šumění vln a smích racků nad hlavou... :-) Pěkná, moc!
19.07.2017 23:20
Zamila: Díky… Mám hrozně rád sílu moře, rád se na něj dívám a jen tak poslouchám. Báseň je vlastně takovou malou vzpomínkou a těší mě, že se Ti líbí...
19.07.2017 18:06
Zamila
Moc pěkný a zpěvný a vůbec :-) Mám tematicky i rytmicky podobnou básničku, něco o námořnících a tak :-) Takže to by šlo... :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.