11.08.2017
9
1433 (17)
0
Před námi září slunce
oltář
jdeme mu vstříc
nebojíme se žáru
Ne

Vždyť nad námi pluje mrak
možná přijde i průtrž

Vyprahlí nastavíme svá těla, tváře
budeme pod tím mrakem
vlhcí a obnažení

Z promočených šatů
vytvoří se druhá kůže
pevně nás obejme
a právě ta kůže nás ochrání

A proto směle kráčíme dál
vstříc té zlaté kouli
nebojíme se žáru
Ne

Přehoupne se přes obzor
bude chlad a tma

Jen za našimi zády
namalovali duhu
 05.09.2017 14:37
Všem děkuji za komentáře
 05.09.2017 14:33
ŽblaBuňka: Neboj nezmizím nakonec vždycky jaksi končím na zemi :-)
 05.09.2017 14:33
taron: Zlato, děkuji ti za všechny komentáře, za to že mě čteš a podle reakcí mě máš přečtenou :-)
 25.08.2017 22:44
ano, silné a moc…
a mám o tebe strach, abys mi nezmizela ve hvězdách
 15.08.2017 20:55
ten konec je silný, díky moc
 14.08.2017 17:58
druhá kůže a právě ta nás ochrání...
mám z tvé básně husí kůži, je tak přirozeně pravdivá - a přitom působí tak lehce
 12.08.2017 18:23
Kéż bych ovládala psaní na takové úrovni =)
 12.08.2017 11:14
kmotrov: Ano, ano, ano a já bláhová si říkala že tohle nikdo nepochopí, mnohokrát děkuji
 12.08.2017 08:27
Přijímání. To je to co umíš vystihnout. Pokud TO přijmeme až se jednou otočíme bude za námi duha. Krásné poselství.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.