12.08.2017
12
Jdu davem bezejmenných tváří,
lesem bez stromů a pouští bez písku.
Snažím se vyčíst co jim schází,
osobám bez ztrát, bez zisků.

Jedna z těch tváří blízkou se být zdá,
připomíná mi ženu co jsem kdysi znala.
Každé ráno mě přivítá ...
v zrcadle odrážím se to já sama.
 24.08.2017 18:23
KubajZ: Moc děkuji za milá slova.
 24.08.2017 00:24
I mě velmi zaujala, super :-)
 15.08.2017 11:38
Náčelník Holá Ruka: gabkin: Moc děkuji.
 14.08.2017 23:07
jen tiše smekám. Tak kouzelně skrytá síla slov.
 14.08.2017 18:36
Silná báseň na nebásníka. Taky líbí
 14.08.2017 18:15
taron: Děkuji za komentář. Nejsem básník, proto mé verše kulhají, s veršíky snažím se jen lehce hrát, protože poezii mám hrozně ráda. Snad jednou opravdu má ,,dílka " vyzrají.
 14.08.2017 17:43
První sloka úžasná, v druhé mi pokulhává rytmika, škoda, jinak je to vyzrálé dílo.
 13.08.2017 19:11
kmotrov: Ano, použití toho spojení bylo záměrné. Chtěla jsem popsat ty šedé osoby, všechny stejné, nevybočující, prázdné ve své průměrnosti. Ve druhé sloce jsem chtěla říct, že ač takový člověk byl, může se změnit, najít své pravé já. Podoba v zrcadle zůstává, ale obsah se změní.
 13.08.2017 18:58
oslov radek: Amelie M.: Děkuji Vám za komentář.
 13.08.2017 16:24
těch tváří je plnej seznam
najdu v nich co neznám...líbí
 12.08.2017 21:17
Rozhodně to je zajímavé.
...osobám bez ztrát, bez zisků.
Záměrně si obžalovala průměrnost, nebose ti to tam jen tak hodilo?

V první sloce jsi žalobce ve druhé si pokorně sedáš na lavici obžalovaných. To je dobrý!
Vázaný verš je háklivý na rytmiku, ve druhé sloce bych viděl v tomto směru rezervy.
Ale snese to víc, než trochu kritiky.
 12.08.2017 13:03
zvlášť druhá sloka mne svou myšlenkou hodně zaujala...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.