Jo tak tohle je jiná, předem vím o jakou asi rodinu se jedná a nemám problém a vlastně zcela souhlasím s obsahem a moc se mi líbí 4. sloka :-)

Smutné a krásné

Hm, mám ráda tvá moudrá dílka, líbívají se mi obsahově a i stylem si mě získala. S touto básní mám problém už v názvu. Za 1. proč 21. století, takhle žilo spousta rodin i v 20. století, za 2. spousta rodin v našem století takhle nežije a přesto musí pracovat a tvrdě se plahočit. Toto je báseň kterou bych očekávala od někoho kdo vlastně neumí žít v žádné době. Jsem možná zbytečně popudlivá, ale tohle je báseň přesně o těch rodinách, kterých je mi líto a kterým většinou člověk radou nepomůže, prostě oni jsou takoví, nešťastní, otrávění, sžírá je stereotyp, nemají žádné zájmy, žádnou životní radost a nejvíc ze všeho je mi líto jejich dětí. Promiň že jsem se takhle rozepsala, tohle je pro mě totiž docela zajímavé téma, které mě téměř vždy nenechává v klidu. Ale je to tak na debatu :-)

Na mě až moc ohrané a lehce odvoditelné rýmy. Námět básně jako taková zamilovaná rychlovka není špatná, ale příště trošku větší hravosti :) Ale chválím, že si tam nepoužila láska-páska/maska :D

Zamila: LUKiO: Děkuji Vám za názory :) asi si teď skládám odlehčovací básničky :D

Je to zpěvné, ale jinak má Lukio bohužel pravdu, i když se to dalo napsat taky jinak ;-) Předtím jsi psala lepší kousky, tak šup :-) Doslav maturu a najdi rytmus ;-)

Těžké - lehké, vidět - odjet ... to jsou rýmy - nerýmy, příště raději volný verš.
Nesedí rytmus, a druhá strofa se liší formou od první a třetí (chybí tečka za prší a druhý řádek není začátkem věty)
To je, co mi vadí, a co v tak krátké básni ji dělá víceméně celou špatnou.

Jsoucno: díky za radu :)

*mně

DDD: a já děkuji za krásný komentář :)

Super! :)

Líbí se mi tato báseň :)

Tak nějak se peru s prvními dvěma verši.
Konkrétně s příslovcem tu a se slovesem mihly.

Mám to brát jako určení časového pásma (mluvíš-li o staré cihlové klenbě)
Nebo je to myšleno jako něco, co se objevilo v zorném poli kolemjdoucího?

V případě zorného pole bych spíše uvítal propojení mezi osobou a objektem.
Tudíž logičtější by byl verš. Jen se mi tu mihly, nebo: Jen se mi mihly.
I když celkově všechny varianty jsou docela divné, protože se spíše mihl pohled než cihly.
Takže v rámci zorného pole mi toto dvouverší přijde ne zrovna moc dobře uchopené.
Pokud ovšem mluvíš o časovém pásmu, zaráží mě spíše sloveso mihly v konceptu se zvětráním cihel. Na to mihnutí jaksi nestačí.

A pokud budu brát báseň jako text vedený vázaným veršem, tak ani tady není nad čím spokojeně vést čtenářovo oko.

Jako když vítr na chvilinku usedne na tvoji dlaň. Viděl jsem to. Díky za zážitek :-)

Je krásná. A - už jsem to jednou někomu psal - kdysi řekl Saint-Exupéry, že dokonalosti není dosaženo, když už není co přidat, ale naopak když už není co ubrat. Zase se to potvrdilo. Moc se ti povedla.

Poezie se nosí v jakékoli době. Básníci byli, jsou a budou. A nevěřím, že jsi psancem.
Navíc jsi první z básníků, kterého musí múza prosit.
Druhá strofa je poněkud podivná. Před kým utíkáš? Před čtenáři? A pak se vracíš a publikuješ na internetu? Opravdu potřebuješ ke psaní ledovou vodu? Bez ní to nejde?
Toulavým psem přeci být nechceš. Toho z tebe přece udělala dnešní doba. Tady si jaksi protiřečíš.
Správně by ta věta měla znít:
a až se mě někdo zeptá, proč jsem tím toulavým psem… (to by ti ale rozbilo závěr.)
Celkově text chápu. V dnešní uspěchané moderní době je slovo poezie bráno jako něco ze středověku, ale upřímně: to platí snad jen pro ty, kteří se o to nezajímají.
Kroutit hlavou můžeme stejně tak nad historickým šermem, skauty, akvabelami, a plastickými modeláři. To by v tom tvém ledovém potoce bylo docela rušno.
Ten, kdo má oči otevřené ale opovržením šetří. Život není jen laptop a připojení k síti.
Na internetu je tolik literárních webů, že by si jeden spíše pomyslel, že poezie je fenomén dnešní doby. Co Čech, to básník. Desetitisíce uživatelů dnes a denně publikují své pokusy o literaturu.
Být psancem je dle mého opravdu velká nadsázka. A chodit ledovou vodou abych nabral inspiraci, která mě o to dokonce musí poprosit je poněkud zvláštní.
Text předáváš čtenáři, který (doufám) nepochybuje o tom, že poezie má své místo v jakékoli době. Samozřejmě musí jít alespoň v závěsu s onou dobou.
Závěr: text mě jako čtenáře obsahem nepřesvědčil. Přijde mi nevěrohodný. Byť může být autentický.

Ahoj Werushe, tvůj text působí velice autenticky a tvůj jednoduchý přímočarý popis reality se mi moc dobře čte. Vlastně mě to na těch pár řádcích pohltilo. Jsem pro to, abys příběh napsala celý. Dík.

Mně ze se libi i ty dve pred tim ;) Smutna pravda, ze poezie je hav, co se dnes nenosi.

sarka: děkuji

Amadeo´´: děkuji