Až na to srdce v předposledním verši, které to celé trochu sráží, je to skvělé. Hlavně "táhnou hastrmani"
Stýská se mi po Odře.

Tak to se mi hodně líbí. Jako když se protrhá drsnej obal a pod ním se nečekaně obnaží romantik, ale ne ten slizce kýčovitej, tohle je čistá romantika, taková příjemně chlapská.

Škoda, že to čtu až teď. Řekla bych, že tohle je hodně kvalitní sociálně kritické dílo. U některých myšlenek stojí za to si je schovat.
Síto, které filtruje osoby hodné naší péče, stalo se téměř mísou
Dno, kam se přetvářka úcty k hodnotám dostala, již nemůže být hlubší
Šíp otráven jedem pokrytců zasáhl nás přímo a silně v hruď
...

Aby jí na ten hříbek nepřišel někdo jiný. O hříbky je velký zájem. ;-)

Zajímavý experiment. Úplně ji slyším, je taková zvulomalebná, rezonuje, líbí se mi ty ozvěny. Něco silného v ní je..

Nacházím v ní toho mnoho, myšlenky co nutil k zamyšlení, zajímavé obraty...ale taky je docela nahuštěná. Líbí se mi.

tohle mi přijde trošku podivné, i když vím, cos chtěla říct
"v hlavě si tajně osnovám"
jinak tohle bych chtěl slyšet živě. Ne jakože teď na čtení, ale cítím z toho, jak si to zaslouží být čtené na živo. :)

naivka: Díky za komentář)

Tuhle bych nemazala. Ani nemusím přivírat obě oči, abych viděla, že je hezky prohnile pravdivá.

Doslova pozoruhodný věci vznikaj ze sekundární inspirace... :-D

Nějak v tom čuchám starýho dobrýho Zaklínače - lektvary, mutace, spousta mrtvejch dětí v procesu a ve výsledku nemilosrdní zabijáci s nadlidskými reflexy, výdrží a rychlostí, co nosí meč na zádech. Ale koneckonců, why not? Čte se mi to moc pěkně.
Až do finálních jatek bych k tomu neměl co dalšího dodat, ale tam se mi nejprve nezdálo pravděpodobný, že by se jim oběma podařilo odrazit letící nůž právě tak, aby se vrátil dvojce vrhačů do ohryzku. Ok, jsou to machři, teoreticky by toho moh bejt schopnej při dostatečnym cviku i normální člověk, ale když si to představim vizuálně, působí to na mě stále příliš neuvěřitelně. Fajn, tohle je možná spíš moje chyba.
Potom z popisu Hannových chlapů mi nijak zvlášť nepřišlo, že by měli být kdovíjak nebezpeční, resp. nejdrsnější široko daleko, ale na druhou stranu je pochopitelný, že když se má bojovat, člověk by se asi neměl zaobírat sáhodlouhými popisy, ačkoli zrovna já bych měl bejt první, kdo by se tím měl řídit, než začnu poučovat.
"On naopak zemřel na rychlou srdeční zástavu velmi záhy. Způsobila ji náhlá konzumace příliš velkého obsahu železa, které držel Jaggar z té výhodnější strany ve své pravici.." - chápu, co tu bylo úmyslem. Obvykle to i ocením... ale tady mi to prostě nějak nesedlo. Možná se mi to prostě zdálo zbytečně dlouhý na cynickej vtípek, kterej nemá vlastně žádnej vliv na průběh děje. Fajn, chápu, že jsou to vlastně dvě hlášky po sobě, který se do jedný věty opravdu nacpat nedaj, pokud by člověk nechtěl jeden z nich vypustit. Ale někdy je lepší vypustit něco, na čem tam člověk tvrdohlavě trvá, přestože by mu přišla škoda to tam nedat, když už to tak hezky vymyslel. To nicméně neznamená, že bych se tím řídil.
Každopádně jsem si s chutí přečetl.

Amadeo´´: Každé adjektivum má svoji vazbu: "plný čeho", "černý od čeho", "prázdný čím" (trochu nezvyklé) nebo i, jak píšeš, "prázdný po čem" (to zní básnicky). Slovo prázdný se takto příliš nespojuje. Ale to je pohled gramatiky, poezie si může s jazykem hrát, proč ne. A máš pravdu, že každý to vnímá trochu jinak, taky proto sem svůj dojem píšu jako zpětnou vazbu.

Orionka: Děkuji moc za zastavení, jsem rád, že jsi četla…
Přemýšlím nad tím spojením a musím se přiznat, že mně samotnému to zní přirozeně, podobně jako třeba "v bytě plném od Tvé vůně…". Což ale neznamená, že je to správně. Docela jsi mi tím nasadila brouka do hlavy...
Zní Ti stejně divně třeba "v botách černých od bláta" nebo "v pokoji prázdném po tichu" ? Ptám se spíše jen tak pro zajímavost. Je zvláštní, jak tato neobvyklá jazyková spojení každý vnímáme jinak.

Kaliban: Ó, díky! Ještě že prsty ti stále čile běhají po klábosnici! :-P

Homér: Snad nejsi z těch, proti nimž se provinila? :-P

Jekaterina: kmotrov: Leslie: Johanka: Yasmin: Omlouvám se za tuhle hromadnou reakci, v noci jsem se vrátil ze Švýcarska a nevím, co dřív... Moc mě těší, že vás to zaujalo. Opravdu. Vážím si toho a děkuju za vaši návštěvu :-)

Amelie M.: No, nevím, nakoli obdivuhodně...prostě tak, jak ho znám. Moc děkuju :)

Ale jo, fajn. Až na ty vJemy, prosím oprav si to.

ach ty Markéty

Amelie M.: Vítej ve světě s mým otcem, který mě neustále otravuje různými jmény z přírody :D Ano konec je lehce ironický, ale jen lehce :) Mimochodem se divím, že ses nepozastavila nad tím, že motýl má šupinky na křídlech (to je ten prášek, který ti zůstává na rukách)