ano
děti a
děti našich dětí a
děti jejich dětí a…
to jsou ty nejlepší pomníky, které tu po nás zůstanou

Zajímavá úvaha. Nicméně jak už tu psal kmotrov - je to paušalizování. Ze své zkušenosti můžu říct že neexistuje nic jako "typicky mužské" nebo "typicky ženské" myšlení. Konkrétní osoby mají vždycky nějaké vlastnosti, které bychom pro jejich pohlaví/platovou třídu/whatever nečekali.

Navíc dle této úvahy to vypadá, že muži nejsou schopni něco označit za nepodstatnou blbost (viz vrásky špeky a křivé zuby).

;o)))))

jojo, je to kříž, zas jsme o rok k hrobu blíž

dobrý, pobavila

hezkýýý

jojo, i přehnaná láska dokáže otrávit

Ještě dva generově atypické příklady: když Christina Maslach ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Christina_Maslach ) rozmluvila Phillipu Zimbardovi pokračování stanfordského vězeňského experimentu, projevila jednoznačně lásku podmíněnou, dokonce to tak snad i řekla. (Kdyby projevila lásku nepodmíněnou, musela by ho milovat za zorganizování krutosti, kterou tam viděla.) A naopak když umírala první žena profesora Feynmana, ten s ní zůstal až do konce, čímž projevil lásku nepodmíněnou. (Bylo to v jedné z jeho knih, musel/a bych to najít.)

Z genderového hlediska především nesouhlasím s neprůkazným tvrzením, že je takové chování geneticky zakódované. Připadá mi, že souvisí s láskou podmíněnou a láskou nepodmíněnou. Láska nepodmíněná, v naši kultuře tradičně očekávaná od žen, znamená milovat někoho bez podmínek, prostě takového, jaký je, a právě proto, že takový je. Láska nepodmíněná, v naší kultuře tradičně očekávaná od mužů, znamená soudit a klást druhému podmínky a milovat ho za to, že těmto podmínkám dokáže vyhovět. Každý člověk je schopen obou druhů lásky (byť, pochopitelně, ne současně k jednomu objektu) a také oba druhy potřebuje, nejvíc už jako dítě, protože tehdy ovlivňují jeho duševní vývoj, ale člověk potřebuje oba druhy lásky po celý život; pokud ve vztahu dostává jen jeden druh lásky, musí si zbývající druh vynahradit sám. Pokud člověku jeden z druhů lásky chybí, strádá; chybí-li mu láska nepodmíněná, chybí mu vztah k domovu, pocit bezpečí a schopnost si odpočinout nebo odpouštět druhým, chybí-li mu láska podmíněná, je rozmazlený, nesoustředěný a chybí mu hodnoty a smysl života. Ale dle mého názoru to nesouvisí s pohlavím.

vanovaso: Díky! Však já vím, že ne! Ale je lepší potěšit někoho optimistickou písní než psát o tom smutném a zlém...:-)

Hořící slova... to mi evokuje Koniáše :). Ale je krásná, ten sněhový popel je zajímavý obraz.

Výborně popsané... Nic, co tu bylo, nemůže zcela beze stopy zmizet. Uklidňující a zároveň děsivé...

Moc zajímavé a v životní praxi složité. Je dost těžké odhalit, jestli právě dáváme příliš, nebo příliš málo.

shane: i tak ti děkuji, dílko je to pěkné, ale ve skutečnosti to tak jednoduché není....

Amelie M.: Jejda, to děkuju, že mám tak vysokou laťku. Ale kdybych se bála, že nedostojím očekávání, tak sem asi už nic nedám... a to zas ne, to si radši poskvrním pověst :). Tohle je jenom nápad, možný úhel pohledu, který si nenárokuje pravdivost ani obecnou platnost, takže ho netřeba brát zas tak vážně. Snad se příště trefím líp.

kmotrov: Mělo to být spíš pobídnutí k diskuzi než nějaké dogma, tak škoda. Ale rozumím :).

jako bys to ani nepsala ty.. :) obsahem, ani provedením se mi ta úvaha nelíbí..... přijde mi primitivní, krátkozraká.. s obsahem nesouzním ani v nejmenším a paušalizování mi taky trošku vadí..

Doporučuji studium historie ,alespon 20.století....co se týče Noama Chomskeho ...jeho názory jsou jakousi podivnou směsicí marxismu a anarchismu ,při bližším prostudování je zjevná jeho tendence věci zjednodušovat ,používá skutečnosti vytržené z historického kontextu ,některé opomíjí vůbec ....

No, popravdě řečeno, podobné paušalizování nemám rád. Ani mě to neoslovilo, nasbíral jsem jiné zkušenosti, ani já nechci paušalizovat.

Ani bych neřekl, že je úvaha nějak příliš dlouhá, ale kostrbatá docela je. A taky dost zjednodušující, ale to na rozumném formátu ani jinak nejde. S obsahem se ale dá víceméně souhlasit. Každopádně je velice zajímavé se takhle vrátit o několik těch měsíců zpátky, kdy svět vypadal trochu jinak a trochu stejně :)