Homér: ioreth: Ach, děkuji děkuji, obrovská pocta...

loner: Děkuju, už se v něm pohybuju... nu, až moc dlouho :-)

Leslie: DDD: Děkuju moc, já vždycky volným veršem začnu, ale většinou se mi u toho nepodaří zůstat a snažím se tomu dát (asi i zbytečně) nějakou pevnější formu.

Amadeo´´: Děkuju!

slnečnica: Orionka: Děkuji za pochvalu :-)

Homér: na to nemám odvahu
co myslíš, že by na to řekl...

taková poetická bilance, je v tom kus tvé moudrosti kterou miluju a navíc taky už dávno nejsem princezna, vlastně zapomněla jsem, princezna jsem nikdy nebyla :-)

zajímavej nápad

To mu pošli...

Vďaka sssyčáku:-)

super, Houmre ! ;)

Yanishka: To měla být reakce na vás obě, nějak mě to zlobí přes iPod.

jeeeee

Nikytu: Bez komentáře...děkuji:)

povedla se ti, protože to asi hodně bolí.

díky, je tak smutná a tak mě oslovila...

Oblovské oblovky zvolna olizují slizem. Všesiško vidí, mají ošiška na stopkách. Glum! Glum!

Tvoje báseň se mi moc líbí, ale souhlasím s Lasakem. Na šišlání a rozdvojení osobnosti má teď monopol Glum. :-D

(Pro ty, kdo nepochopili můj komentář, viz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Oblovka_obrovsk%C3%A1 )

Musím nesouhlasit, podle mě to vydržet může, ale člověk musí přijmout skutečnost, že s tím druhým být nemůže a nemůže být ani bez něj, což je neskutečně psychicky náročné.. Jinak pěkná básnička :)

Trochu jako jazykolam, ale hezký.

Moc krásné vyznání, i když v životě není vše, jak bychom si přáli, stále jste spolu a jste jeden pro druhého oporou, je z ní cítit velká láska, ta pravá... trochu ti závidím, čím dále víc vnímám , co vše jsem ztratila, protože to nejspíš již nikdy nenaleznu...i proto, že jsem ztratila i společnou minulost , kterou nemám s kým sdílet, a myslím, že ty jsi opravdový princ dámy Tvého srdce ...