|
|
Snášel se popel
Chvílemi podobal se sněhu
Hladina beze břehů
i v bezvětří se chvěla
To někdo nebe rozťal
Hluboko v dřevě
spaly vosí matky
A slova doutnala
Doutnala
a nehořela
Yana: No, ono to s mojí náladou zas až tolik nekoresponduje. Občas mi ale z různých zážitků a útržků vyklíčí v hlavě takováhle reakce. Proč pořád někdo něco slibuje a nabízí, když tomu sám vlastně stejně nevěří?
Orionka: Koniáš, to snad ani ne :-) Ta hořící a doutnající slova měla spíš znamenat něco, o čem mluvím, ale sám tomu nevěřím. Díky za nakouknutí :-)
Hořící slova... to mi evokuje Koniáše :). Ale je krásná, ten sněhový popel je zajímavý obraz.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tragicko-patetická "báseň" o polopravdách : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Podzimní
Předchozí dílo autora : Svobodná
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
napp1ng bookworm» narozeniny
Vladan [14], marinka [10], Gabriela Malá [2]» řekli o sobě
Dívka v modrém řekla o milancholik :je v mém srdci ať už s ním, či bdím... pořád nevím, kde se stala ta úplně největší a nejposlednější chyba.. Ale asi o tom život je.. ach ty texty ach ty melodie... při tech vážně srdce prudce bije...

