Zloba a zášť jsou přeci sestry
Nosí černý plášť i stejné metry
Když krájíš cibule, tak si pobrečíš
Pekelná je tvá tabule, já pozvedám číš
Měj krásný večer. Miras
Nosí černý plášť i stejné metry
Když krájíš cibule, tak si pobrečíš
Pekelná je tvá tabule, já pozvedám číš
Měj krásný večer. Miras
Ano. Ten pocit znám. Vnitřní hlas, který bychom měli poslouchat. Ten se nikdy nemýlí. Krásný večer. Miras
Působí to jako dopis sobě, napsaný v okamžiku, kdy máš pocit, že jsi ztratila kontrolu, ale zároveň odmítáš pustit volant. „Do cú“ je pro mě v tomhle textu pečeť – každá emoce, každý pád i každá láska je naplno, bez filtru. A to je na tom nejsilnější. Celkově úplně - je to jako mantra. Díky a hezký večer. Miras

